Virtuální prohlídky

Virtuálním prohlídkám jsme se s Malodolem a Elvírou začali věnovat v roce 2021, protože mne přestalo bavit podzemí jen tak fotografovat. Ostatně, co si budeme namlouvat, ony ty fotografie byly víceméně stále stejné, lokality docházely. Inspiraci jsme našli v roce 2013, kdy nás obec Nevřeň požádala o vytvoření virtuální procházky tamním dolem. Bylo to dosti pracné – neměli jsme dostatečně širokoúhlý objektiv, neměli jsme panoramatickou hlavu na stativ a tak jsme se k prohlídkám už v dalších letech nevrátili, až letos.  

Prohlídky zveřejněné na této stránce procházely různými stupni vývoje. Ty starší neměly ve spodní části menu pro ovládání, takže je nutno si vystačit bez něj. Pohyb mezi jednotlivými místy se řeší obecně klikáním na šipky, otáčení scény nahoru a dolu tažením myší (nebo na tabletu či telefonu prstem), přibližování či vzdalování reaguje na otáčení kolečkem myši  (na tabletu či telefonu na pohyb dvěma prsty, stejně jako se zmenšuje či zvětšuje nějaký detail).

Novější prohlídky jsou vybaveny zmíněným „meníčkem“ sestávajícím z několika ikon:

 

 

 

Začneme zleva. Čtveřice šipek vlevo slouží pro natáčení scény doleva, doprava, nahoru a dolu (třeba se někdo chce podívat na strop nebo zkontrolovat, jestli se na zemi neválí nějaké peníze). Ikonky + a –  slouží k přiblížení nebo vzdálení scény, kruh se šipek zapíná či vypíná autorotaci. Malé tři čtverečky zapínají pás náhledů, pro případ, že se člověk nechce v prohlídce pohybovat  podle šipek. Předposlední ikona, druhá zprava, mění zobrazení – cyklicky přepíná mezi třemi pohledy s různou silou efeku „rybí oko“. Zde je nutno upozornit, že šipky pro pohyb mezi jednotlivými scénami jsou viditelné pouze ve výchozím nastavení. Poslední ikonka zprava, zapíná zobrazení na celou obrazovku. 

Jak jsem zmínil, v některých starších prohlídkách tohle meníčko chybí, časem ovládání všech prohlídek sjednotím. A proč to dělám? Chtěl bych příští rok zkusit vytvořit prohlídku v opavských břidlicových dolech, tak trénuju, kde se dá.

 

Goethova štola na Komorní hůrce 

Pro ty, kdo nevědí, oč jde, připomenu, že se uvnitř štoly básník Goethe scházel s Platónem a Sokratem a vedli uvnitř dlouhé rozpravy, které vstoupily do dějepisu jako spor „neptunistů“ s „plutonisty“. Goethe nechal pro vyřešení sporu razit štolu až do sopouchu hory, čímž se domníval, že neptunistickou teorii smetl trvale ze stolu. Neptunisté však porážku psychicky neunesli a jeden z nich Goetha, v noci, kdy se vracel ze své štoly, přepadl ze zálohy a poranil na zadní části těla stylizovaným Neptunovým trojzubcem.

 

 

Podzemí šachtové pece v Tomáškově lomu

O podzemí šachtových pecí v Tmáškově lomu se vypráví, že se v jeho chodbách zjevuje duch mrtvého preláta se dvěmi ženštinami po boku. Mají to být jeho nemanželské matky – jedna se jmenuje Kunhůta a druhá, Bůh ví proč, Vačice avalonská. Ta navíc příšerně falešně piští na flétnu, čímž přivádí náhodné návštěvníky k šílenství..
 

 

 

Štola mlynáře Sýkory
Na Zbirožsku pamětníci vyprávějí starou pověst o mlynáři Sýkorovi, který koncem sedmnáctého století do hory za mlýnem vyrazil štolu, a tou v délce několik desítek metrů sledoval a těžil zlatou žílu. Ku své smůle, když chtěl směnit „zlato“ za peníze, došlo k politováníhodnému zjištění, že se nejedná o zlato, ale o slídu. Ve skutečnosti Sýkora nehledal zlato, leč dobýval kámen pro stavbu náhonu a to ještě o pár set metrů vedle ve zcela jiné štole.

 

 

 

Zoufale nudná železorudná průzkumná štola

Stometrový průzkum na sedimentární železné rudy, který moc železa neobjevil, zato na konci jsou pěkné kalcitové náteky.  Štola má tak velkolepý portál, až by jeden řekl, že vede nejméně do Austrálie.

 

 

 

Kousek štoly na Velké Americe

Pár set metrů neubauerovy výztuže, něco louží a ze stropu vysypané břidlice. Na konci úpadnice osiřelý rezivějící vzduchový vrátek.

 

 

 

Jedna komora zatopeného kyzového dolu

Doly na kamenečné břidlice severně od Plzně patří k těm nejbarevnějším. Tento není z největších, zato skrývá otázku, zda úpadní chodby, zvolna mizející v žlutavé vodě někam vedou. Ano, vedou na okružní chodbu, kterou protínají a pokračují už jen pár metrů k čelbám. 

 

 

Prastará prohlídka kaolinového dolu v Nevřeni

Vůbec první virtuální prohlídka podzemím, kterou jsem kdy  nafotil a Richard Rotter sestavil. Její výhodou je, že zobrazuje celý podzemní lom a ne pouze dnes zpřístupněnou část.

 

 
 

Hrad Valečov
 A něco zcela jiného – jeden parádní hrad a nedaleké skalní příbytky.

 

 
 
 

Hrad Jenčov
 Poměrně neznámý hrad na Berounsku. Volně přístupný, bez průvodce, bohužel, mnoho toho z něj nezbylo.

 

 
 
 

Hrad Okoř

Na státních hradech vás žádnou prohlídku fotit nenechají – je to podobné jako s jeskyněmi spadajícími pod Správu jeskyní ČR. Obvolal jsem všelijaké ty Krakovce, Rábí a pod. a jak jsem se zmínil o tom, co bych rád vyfotil, poslali mne hbitě do háje.  Okoř naštěstí není státní, tak nikomu ani nevadilo, že se tam potácím v dobovém odění.

 
 
 

Jáchymov – štola č.1
 Sem nás pozval dobrý Michael Rund, ředitel Sokolovského muzea. Z doprovodné hudby (Chopinův pohřební pochod), mající evokovat chmurný osud politických vězňů, kteří ji razili, se mu ale dělalo zle, tak jsem jej nakonec z prohlídky odebral.  

 

 

 

Důl Jeroným u Krásna – neprůvodcovaný úsek
 Prohlídka ukazuje důl od konce prohlídkové trasy do velkých barevných komor a vy můžete hádat, kterému útvaru v jedné z nich se říká „Boží oko.“

 

 

 

Důl s modrým jezerem
 Jedno z mnoha krásných krušnohorských míst, kde se mimo žádaných cínových rud  nacházel hojně sfalerit, o který nikdo nestál a tak jej horníci s opovržením  házeli do zakládek a na haldu. Ke konci dvacátého století se ale zjistilo, že obsahuje kadmium a indium, což jsou naopak kovy velmi žádané a tak se rozjel docela zajímavý geologický průzkum, ke kterému jsem se přimotal.

 

 
 

Fresky v chotěšovském klášteře
 V chotěšovském klášteře mají nad schodištěm famózní fresku, kterou restaurátoři rozřezali na  šedesáticentimetrové čtverce, sejmuli ze stropu, zrenovovali a vrátili ji zpět. Jak to udělali, netuším. Prohlídka není moc dobrá, musel jsem ji fotit za nainstalovaného umělého osvětlení (během prováděcí doby) a to je zpravidla na mašli.

 

 
 

Podzemní jezero v pegmatitových dobývkách.
 Všechny ty pegmatitové doly se tak nějak hroutí do sebe. Hornina zvětrává, kamení se odlupuje a padá, podzemní jezero, na kterém se objevitelé dříve plavili na nafukovací člunu,  lze dnes přejít v holínkách. Tak alespoň tři fotografie současné situace, nežli ta voda zmizí úplně.

 

 
 

Hrad Helfenburk.
 Jeden z mála hradů, kde nám dovolili fotit. Bohužel, slunce svítilo jak šílené a tak je vše počmárané od stínů.

 
 
 

 

Zkažený velký sál ve Višňovce.
 Když zapomenete vyfotit strop a počvu, múžete se v té prohlídce leda tak točit kolem dokola jako dětský vlček či Káča a na strop či „pod nohy“ se nepodíváte.

 
 

 

 

Kostel svatého Lukáše ve Svárově.
 Ten hrůzný hudební doprovod na místní varhany hraju já sám – proto kletby a opovržení směřujte na moji hlavu. Kostel není běžně přístupný, takže do něj můžete nahlédnout alespoň tímto způsobem.

 

 

 

Krypta kostela v areálu kláštera v Doksanech.
 Když jsem ji viděl, zatoužil jsem si vyfotit kryptu ve staré Boleslavi – ta je i s inventářem a zdobnější. Ale po slibné počáteční konverzaci s městským úřadem a odkázáním na měsíc  září, kdy skončí rekonstrukce,  už mi nikdy nikdo neodpověděl.

 

 

 

Hrad Valdek u Hořovic.
Sympatický hrad na kraji vojenského prostoru. Byl jsem tam dvakrát. Poprvé svítilo slunce tak, že nešlo fotit, po druhé lilo a málem mne zabil blesk. Ale déšť je lepší, než slunce, kapky na objektivu se zaretušují a zatažené bezbarvé nebe se překreslí. 
 

 

 

 

Důl Na černé rudě.
Nevypadá to dobře, asi bude potřeba tu komoru ztmavit. Budu nad tím přemýšlet.

 

 

 

Jedna z dobývek v pražském Bílém koni. Všimli jste jste si, jak ta zajímavější podzemí, kam se dalo volně lézt, mizí za zámky a mřížemi? Holt už toho Bílého koně nedodělám. 

 

 

 

 

Příběnický kostel.
Z rozmlácenýho kostela, v krabici s kusem mýdla ……