Malamut

lisak  Osamocený bagrista, který na poli hloubil díry pro betonové základy patek stožáru velmi vysokého napětí, rozhodně neměl dobrý den. Sotva se v první jámě zabořila lžíce bagru metr a půl pod zem, odhalila ústí zasypané chodby, vedoucí kamsi do temnot. Bagrista rozmrzele slezl ze stroje, přidřepl na okraj jámy a zasmušile se zadíval do chodby.  Bylo mu jasné že podzemní objekt v místě, kde má být pevně ukotven stožár, znamená  nezanedbatelný problém. Chodba byla zpola zakryta napadaným kamením, přesto v ní bagristovo oko zahlédlo jakýsi pilíř, u něhož se chodba rozdvojovala a obcházela jej z obou stran. Jak daleko obě části vedou, nebylo z kraje jámy patrné.


Chrustenická šachta aneb jak na virtuální procházku starým dolem

mkMyslím, že to byl Míra Němec, kdo mne poučil, že když nezačnu fotit panoramata (čímž měl na mysli tak zvané virtuální prohlídky) budu naprostá montánní nula.  „Můžeš točit těch tvých debilních filmů, kolik chceš,  ale bez panorámatu jsi mrtvý muž,“ řekl a připravil mne tím o poslední zbytky už tak dost chatrného sebevědomí. Němcova slova ve mně hlodala tak dlouho, až jsem se problém virtuálních prohlídek rozhodl konzultovat s odborníkem na slovo vzatým – kolegou Pažoutem  


Mažoretka a montanistické klekátko

mazoretka„Právě mne napadla úžasná myšlenka,“ pochlubil se Pažout, vyloudiv na své ruměnné tváři  mimořádně záhadný, ba přímo tajemný výraz. „Je to myšlenka natolik velkolepá, až jsem nad ní sám ustrnul ohromením.“
Leč Surikata na tuto úžasné oznámení nikterak nereagoval.
„Povídám, že jsem vymyslel skvělou věc,“ opakoval Pažout dávaje si záležet, aby jeho hlas zněl důrazněji. „Překvapuje mne,“ pokračoval, „že to v tobě neprobouzí nijaký zájem.“


Důlní kůň na Four rum 20014

moz

Když jsme se Ivanu Kletečkovi vnutili s naším muzejním spolkem na jeho tradiční speleosetkání nesoucí poetický název Four Rum 2014, pravil, že by bylo vhodné, abychom si připravili nějaký odborný příspěvek do přednáškové části programu.
Přemýšlel jsem sklesle, co by asi tak bylo k takovému vznešenému účelu nejvhodnější a postupně se mne zmocňoval nepříjemný pocit, že všechno podstatné a zajímavé již bylo dávno vysloveno a pokud vůbec dáme nějaký příspěvek dohromady, polovina posluchačů během něho evidentně zemře nudou a zbytek nás následně nemilosrdně ukamenuje.


Jak to učil veliký mystik

payout2 „Nechtěl by ses v sobotu zajet podívat do temného a tajemného dolu na břidlici kdesi na horní Berounce?“ otázal se Pažout Surikaty, nasadiv přitom výraz, jako když vyhládlý pes prosí o morkovou kost.
„Nechtěl,“ odmítl nabídku Surikata poté, co v duchu rychle prolistoval pomyslný kalendář. „Důl bude beze vší pochyby špinavý a nevlídný a já už mám dávno naplánováno, že budu tou dobou dirigovat mužský pěvecký sbor v Chrustenické šachtě.“


Starý a chromý

kas1Kaši, Surikata a Lišák vystoupili z auta poblíž nevelké důlní haldy, směle popošli k pár metrů vzdálené pískovcové skalní stěně a několika odbornými pohledy zhodnotili šance, která může taková lokalita stárnoucím montanistům nabídnout. Pak se Surikata vrátil k automobilu, vyndal ze zavazadlového prostoru krumpáč a podal jej násadou napřed Lišákovi. Ten nástroj beze slova uchopil, poponesl opodál a pečlivě opřel o vzrostlý strom.


Recitace v podzemí

IMG_9584„Francimus ve svém Speleobulváru píše o novém webu, který se jmenuje České podzemí a tvrdí, že ten web vypadá zajímavě,“ zmínil se Lišák, hledě na monitor ušmudlaného tabletu.
„Netuším, co na něm Francimus vidí zajímavého,“  ušklíbl se Surikata. „Chvíli jsem si jej pročítal a manželka ke mně po chvíli  zavolala rakváře, neboť ji vyděsilo, že jsem mrtvý nudou.


Felbabka 2003

hlava

Jelikož PMS právě slaví patnácté výročí od svého založení, přinášíme dnes trochu historie – prastarý příběh z oněch dob, kdy ještě existoval speleoklub Kladno a jeho megaweb Montanya.org. Hrdinové, kteří v historce vystupují, zmizeli neznámo kam. Kde je asi konec luzné Kikině, statnému Bagrovi, dobromyslnému Půovi i jejich pohlaváru, který si říkal Speo? To dnes už nikdo neví. A přesto jejich web v časech své největší slávy chrlil týdně desítky stránek plných  těch  nejúžasnějších příběhů, nad kterými se ostatním montanistům tajil dech,  jejich tváře hořely vzrušením a báňští úředníci brunátněli.


Podzemní hroby a mohyla Marobudova

w „Učinila jsem významný objev, nad nímž se světoví archeologové pominou závistí,“ pochlubila se Waki Surikatovi.  „Objevila jsem totiž naprosto zachovalý podzemní hrob.“
„Podzemních hrobů je spousta,“ znevažoval Wakin objev Surikata, „sám vím asi o třiceti a kdybych chvíli přemýšlel, vytanou mi jich na mysli stovky.“


Setkání speleologů v Liberci 2013

w„Surikata chce, abychom s ním jeli na setkání jeskyňářů do Liberce,“ pronesl rozpačitě Pažout, pohlížeje zasmušile na Lišáka, který vedle něho dřepěl na povaleném kmeni jakéhosi stromu a kapesním nožíkem zručně čistil houbu, nebudící  již od pohledu žádnou důvěru.
„Bude tam mít přednášku o fotografování v podzemí a po nás chce,   abychom se přestrojili za srnky a tančili k tomu,“ pokračoval Pažout. „Nevím, jak ty, ale já tam nepojedu. Nebudu ze sebe před lidmi pořád dělat blbce.“