Svatý Prokop a čert v Dochartově šachtě

Malodul

„Volal mi Surikata a zval nás na nedělní výpravu do Dochartovy šachty,“ chlubil se nadšený Pažout svému příteli Lišákovi. „Říkal, že potřebuje vytahat tři kubíky mokré hlíny a přemístit několik vpravdě obřích balvanů. Nabízel, že bychom to mohli zvládnout my dva sami a on by se pak jen přišel podívat, zda jsme něco neopomněli. Za odměnu by mne prý následně vyfotil v kostýmu svatého Prokopa.“

8DSC_0254CM

Svatý Prokop je důstojný a nesmlouvavý  muž asketického vzhledu.

„Kdepak, to by nešlo,“ zavrtěl nesmlouvavě hlavou Lišák. „V neděli si budeme spolu procvičovat báňské vyhlášky. Připravím na to téma také několik testů. Společně je spolu vyplníme a zasoutěžíme si, kdo z nás dvou udělá méně chyb.“
„Jel bych přece jen radši se Surikatou,“ namítal nesměle Pažout. „Chtěl bych se konečně podívat do nějakého podzemí a ne trávit celé měsíce procvičováním znění báňských vyhlášek a teorie dobývacích metod, kterým navíc vůbec nerozumím.“
„Ty jsi snad ztratil rozum, Pažoute,“ osopil se na kolegu Lišák. „Chceš jít lehkovážně do podzemí bez toho, že bys nedokázal vysvětlit rozdíl mezi nejběžnějšími dobývacími metodami? Co když se tě tam na ně někdo zeptá? Víš, jak bys nás svou nevědomostí odborně znemožnil?“
„Kdo by se mne na takové kraviny ptal, když bychom tam byli sami dva?“ namítal Pažout.

8DSC_0257m

Svatý Prokop ve jménu Božím krotí zlotřilého Pažoutem hraného čerta.

„Kdo, kdo,“ ječel rozdrážděný Lišák. „Nikdy nevíš, na koho narazíš. Co když tam bude báňský inspektor na pravidelné revizi? Myslíš, že ti pár kontrolních zapeklitých otázek nepoloží? A když nebudeš vědět správnou odpověď, zapíše tě do hlášení.“
„A sakra, s tím hlášením, to je zapeklitá věc,“ polekal se Pažout. „Přesto si myslím, že bychom mohli o weekendu podniknout něco akčnějšího, než je biflování báňských vyhlášek.“
„Mé znalostní testy z procvičené látky, které tě čekají na závěr ti snad akční nepřipadají?“ pravil vyčítavě Lišák a na tváři se mu rozhostil zasmušilý výraz.
„Ani ne,“ děl popravdě Pažout.
„Ani když tě s tím testem vyfotografuji?“ lákal kolegu Lišák. „Báňská správa takovou fotografii ocení rozhodně více, nežli snímek, kde budeš šaškovat v převleku svatého Prokopa.“
„Když já nevím,“ rozhodil Pažout bezmocně ruce v zoufale bezradném gestu. „Mně to přijde jako ztracený weekend.“
Lišák se zachmuřil a usoudil, že musí Pažoutovi nabídnout poněkud atraktivnější program.
„Poslouchej, Pažoute,“ děl pomalu a důrazně. „Až vyplníš ty testy, vezmeme si naše detektory a já tě dovedu na báječnou archeologickou lokalitu plnou fantastických kovových nálezů.“

8DSC_0275M

Je-li čert zarputilý, svatý Prokop se dokáže v libovolném množství naklonovat. 

„Opravdu?“ ožil Pažout a oči mu zasvítily. „Co se tam nachází? Římské mince? Jáchymovské tolary nebo snad keltské duhovky? Anebo směs šperků, ukrytých exulanty v dobách třicetileté války?“
„Nenachází se tam šperky ani mince,“ vysvětloval ochotně Lišák.
„Tak já už vím,“ skočil mu do řeči Pažout. „Nech mne hádat. Jedná se o válečné bojiště. Odhalíme hromadu vojenských insignií z první a druhé světové války.“
„Ne, kdepak,“ přerušil jej Lišák. „Půjdeme na zaniklé smetiště od místní konzervárny plné těch nejrůznějších kazových plechovek. Najdeš tam legendární konzervy od paštiky Májka, krabičky od sardinek i ančoviček. Staré obaly od luncheonmeatu či od hovězího ve vlastní šťávě a další úžasné vzorky konzervárenského sortimentu, z kterých si sestavíš dokonalou sbírku, kterou ti budou všichni závidět.“
„Nikdo mi nebude závidět sbírku rezatých starých konzerv, i kdyby mezi nimi byly plechovky od rajského protlaku a kondenzovaného mléka,“ pronesl zklamaně Pažout.
„Ale bude, bude, sám budeš překvapen,“ oponoval přesvědčivým tónem Lišák. „Tak nezapomeň, v neděli ráno tě čekám u mne doma s hornickou příručkou.“
A tak Lišák v neděli ráno čekal, netrpělivě vyhlížel z okna, ale Pažout nepřicházel. Připravené testy z báňských předpisů bezprizorně ležely na stole a v malované porcelánové konvici pomalu stydnul čaj.
„Co s tím Pažoutem je?“ ptal se sám sebe už poněkolikáté Lišák. „Telefon nezvedá, že by umřel zrovna, když jsem připravil tak akční a zajímavý program?“

8DSC_0277M

 Štolové patro Dochartovy šachty – sledná štola ražená v žulovém masivu.

Pažout zatím pomalu stoupal se Surikatou a Malodolem do mírného kopce k Dochartově šachtě.
„Já už to nemohl vydržet,“ vyprávěl zadýchaným hlasem. „To je pořád jen zkoušení, testy, peskování. Představte si, že si Lišák pořídil dřevěné ukazovátko a chtěl mne s ním při každé špatné odpovědi přetáhnout. On je snad latentní sadista.“
„Hrůza,“ konstatoval Malodůl. „A přetáhl tě?“
„Jednou to zkusil,“ připustil Pažout, „ale já mu ten klacek vyškubl a přerazil o stůl. Na čas dal pokoj, ale posledně si přinesl ukazovátko zcela nové a říkal, že to už nezničím, jelikož je silonové a uvnitř má ocelovou vložku. Od té doby, co chodí na hornickou průmyslovku, si neustále chce hrát na učitele a žáka, přičemž on musí být bezpodmínečně vždy učitel.“
„Já bych na tvém místě frustrovanému studentu hornické průmyslovky žáka rozhodně nehrál,“ mínil Surikata. „Při svém stáří, zkušenostech a důstojném vzhledu bys měl být učitelem jednoznačně ty. I pro tyto vlastnosti jsme tě vybrali, abys při našem dnešním focení ztvárnil důležitou roli čerta, týraného svatým Prokopem.“
„Cože, já nebudu představovat svatého Prokopa?“ zarazil se Pažout.
„Ne, nebudeš,“ odvětil Malodůl. „Svatý Prokop musí být jako většina poustevníků vysoký, štíhlý a asketický. Nemůžeme za světce vydávat někoho, kdo vypadá tak blahobytně jako ty. Vždyť působíš, jako bys k obědu snědl půlku prasete.“
Pažout se zastavil, tvář mu zešedla zklamáním a chvilku uvažoval, zda neměl raději s Lišákem vyplňovat testy.
„Nebuď smutný,“ povzbuzoval jej Surikata, „máme pro tebe krásný chlupatý kostým s červenýma rohama a důstojným ocasem.“
„Ty rohy dokonce blikají,“ přidal se Malodůl. „Napájí je dva tužkové články a můžeš je pomocí nenápadné páčky rozsvěcet a zhasínat dle vlastního uvážení.“
„Opravdu,“ zeptal se nejistým hlasem Pažout? „Opravdu mohu ty rohy rozsvěcet a zhasínat, jak se mi bude chtít?“
„Samozřejmě,“ potvrdil Surikata. „A hni s sebou, Dochartova šachta je támhle na kopci.“
„Co to vlastně je, ta Dochartova šachta,“ zeptal se Pažout. „Slyším o ní poprvé a ani Lišák se o ní nikdy nezmiňoval.“

8DSC_0279aM

U muničního skladu. Pažout zatím v rozrážce fascinovaně cvaká vypínačem.

„Dochartova šachta je starý bezvýznamný důl na zlatou rudu, který ukončil těžbu už někdy v osmnáctém století. Později na jeho místě vystavěl Auersperg pivovar s velkými ve skále raženými sklepy a opuštěnou šachtu využil jako vodní zdroj pro celý objekt. Pivovar byl v provozu až do roku 1939, dnes je zpustlý. Pro focení svatého Prokopa s čertem využijeme sklep, pak slezeme do šachty na první patro, proběhneme se jeho chodbami a vypadneme,“ vysvětlil Malodůl.
Pažout se při slovech o lezení na první patro zasmušil.
„Neřekli jste mi, že si mám vzít věci na lezení,“ pravil vyčítavým tónem.
„Nebudeš je potřebovat,“ uklidňoval kolegu Surikata,“na první patro vede železný žebřík – tedy, jestli ho někdo neodřezal a neukradl. Sloužil pro přístup  k čerpadlu a pohodlně po něm slezeš na štolové patro, kterým kdysi odtékala přebytečná voda ven do potoka. Když po válce pivovar s blízkým zámkem obsadila armáda, ženisté vchod štoly sestřelili, aby jim tudy dovnitř nelezli  imperialističtí špioni a diverzanti. Voda ale tím sestřeleným místem prosakuje ven, takže první patro je suché.“
„Nu dobrá,“ skuhral ne zcela přesvědčený Pažout, „je-li tomu tak, slezu v čertovském převleku klidně i do pekla.“
Když se trojice výletníků konečně dostala do pivovarského sklepení, začal se Pažout pídit po čertovském převleku. Malodůl vytáhl kostým z tašky a Pažout při pohledu na něj zbrunátněl rozhořčením.
„Vždyť to není čert, ale nějaká kráva, do toho se oblékat nebudu,“ protestoval.
„To není kráva ale gorila,“ vysvětloval Malodůl. „Když k tomu přidáme ty rohy, budeš čert jak ze škatulky.“
Surikata beze slova vybalil z fotobrašny červené plastové rohy a hodil je po Pažoutovi.
„Ty rohy jsou naprosto nedůstojné,“ čertil se Pažout, „jsou dobré leda pro dítě nebo pro nějakého dementa.“
„Však také jen dement jede z domova osmdesát kilometrů proto, aby se pak v cíli své cesty převlékal za čerta,“opáčil Malodůl.
„Podívejte, jak ty rohy krásně svítí,“ zachraňoval pohotově Surikata situaci, ukazuje Pažoutovi, jak se na vcelku hnusných plastových rohách ovládá vypínač.
„Což o to, mumlal Pažout, který rázem zapomněl na Malodolovu netaktní poznámku,“ svítí hezky. Ale nebudu v tom kostýmu vypadat tlustý?“
„Správný čert má být tlustý,“ lichotil Pažoutovi Malodůl, „hubený pekelník je tak leda nějaký looser bez pevného postavení a vážnosti, kterým jeho kolegové opovrhují natolik, že mu ani nedávají pořádně nažrat.“
„Na tom něco je,“ mumlal Pažout a soukal se do kostýmu. Malodůl si oblékl šat svatého Prokopa, do pravé ruky uchopil krucifix, do levé bič a focení scény, kterak svatý Prokop krotí čerta, mohlo konečně začít.
Čas pokročil, fotografování i revize štolového patra skončily a trojice aktérů se vydala zpět k autu.
„Byla to skvělá akce, hodnotil Pažout. „Ten kostým s ocasem…Ty rohy, jak svítily… Zas jsem se jednou po dlouhé době cítil jako plnohonotný spokojený člověk.“
„Ty rohy si můžeš nechat,“ děl velkomyslně Surikata. „Když tě bude něco bolet, zmocní se tě splín nebo tě rozlícený Lišák přetáhne ukazovátkem, postav se před zrcadlo, nasaď si je na hlavu a zapni vypinač. Budeš se divit, jak rychle tvé obtíže poleví.“
Pažout, zalykající se vděčností, chtěl něco říci ale v tom se mu v kapse rozezvonil telefon. Pažout se zastavil, aby vyřídil hovor a zatímco jeho kolegové sestupovali z mírného svahu k parkovišti, cosi úsečným hlasem vykřikoval do sluchátka. Když Malodola se Surikatou doběhl, vypadala jeho tvář ustaraná a v očích se mu zračila prázdnota.
„To byl Lišák,“ pronesl bezbarvým hlasem. „Chce, abych k němu hned přijel, že prý mne přezkouší z interních předpisů pro provoz hornických skanzenů. A příští prodloužený weekend, říkal, budeme celé tři dny psát písemky z horního zákona.“
Zbytek cesty k autu se Pažout šoural mlčky, občas nakopl nějaký kámen nebo si nenávistně odplivl.
Když pak ukládal věci do kufru, zarazil se, jako by si na něco vzpomněl, pak hmátl hluboko do tašky a vytáhl odtamtud červené plastové rohy. Zkušeným pohybem si je nasadil na hlavu a zapnul vypínač. Rohy se rozblikaly a Pažoutova tvář se rozsvítila zářivým úsměvem.
„Já Lišákovi na ty jeho písemky a věčné zkoušení kašlu,“ řekl vzápětí směrem k Malodolovi se Surikatou. „A kašlu i na jeho ukazovátko. A jestli se vydáte příští weekend zase fotit nějaký oživlý obraz s čertem, tak jedu na sto procent s vámi.“

8DSC_0282M

Futra před šachtou.




Komentáře uzavřeny.