„Mám-li být upřímný,“ vypravuje Surikata, „nemyslel jsem, že tady vykopu zrovna jeskyni. Zkrátka mne ve čtvrtek napadlo do té díry zašťourat klackem a když jsem s ním dosáhl nezvykle daleko, tak tam ještě posvítit. Když jsem pak uviděl, že nejde o pouhou díru v hlíně, protože strop tvoří skála, napadlo mne, zda se nejedná o nějakou zapomenutou štolu. Nedaleko se totiž nachází neúspěšný těžební pokus berounských měšťanů, hledajících zrudnění na kalcitové žíle u Vitáčkova mlýna, daší podobná štola je zaznamenána v lokalitě na Ratinkách. Navíc děkan Seydl zmiňuje právě na Lištici starou těžbu železa, i když v tomto případě jsem zrovna k této informaci krajně skeptický.
Takže jsem tam k večeru vyrazil s lopatkou, hráběmi a kyblíkem a začal prolongovat. Odkopal jsem asi tři délkové metry nory v hloubce přes jeden metr. Ten strop, co jsem považoval za skálu, byl ve skutečnosti velký placatý kámen, který jsem musel rozbít, abych ho mohl vyndat. Na skálu jsem narazil až po zmíněných třech metrech a když jsem patřičně zvětšill operační prostor, viděl jsem, že nora mizí v téměř svislé puklině. Měl jsem toho dost, tak jsem lokalitu zaházel větvemi a šel domů.“

 

„Druhý den ráno jsem se ke svému výkopu vrátil a na pomoc si přivedl Přebrala spolu s Mírou a Pavlínou Němcovic, “ pokračuje Surikata.
„Rozšířili jsme vchod a pustii se do čištění pukliny. Za dopoledne jsme vytěžili asi čtyři kubíky jílu a odhalili tak vstupní dómek, který jsme na počest mého objevu pojmenovali „Surikatův veledóm“. Jde o zařícenou prostoru o šířce 2,5 metru, délce 3 metry a odkryté výšce něco přes metr a půl. Je bez krasové výzdoby a pokračuje do nitra masivu nízkým, zcela ucpaným erozním kanálem. V kanálu jsme začali hloubit žlábek, abychom po stranách zanechali neporušený sled sedimentárních vrstev pro případný daší průzkum. Po pěti metrech kanál v tomto směru končí a pokračuje vzhůru úzkým, asi 20 cm širokým kruhovým komínem, který je opět ucpaný sedimenty. Pod komínem odbočuje z kanálu ostře doprava šikmo vzhůru ( se stoupáním kolem deseti stupňů) téměř metr vysoká přímá chodbička, tu po pěti metrech uzavírá zátka z červeného jílu. Zátku jsme jsme pro pokročilou dobu nekopali. Jisté je pouze tolik, že jeskyně v tomto místě nekončí, protože jílem prošel ve směru chodby metr a půl dlouhý sondážní vrták, aniž by mimo drobných kamenů narazil na pevnou překážku.“

 

Po prozatímním ukončení explorace přišlo na řadu pojmenování jednotlivých částí objeveného systému. Surikata nezištně nabízel kolegům pro zvěčnění jejich zásluh o náročnou prolongaci hezké názvy jako Přebralův komínek a Německá chodbička, ale poté, co kolegové skromně odmítli, pojmenoval tyto útvary urychleně po sobě.
Objev jeskyně byl formálně oznámen čSS, další průzkum se zaměřením na Surikatovu velechodbu proběhne v průběhu prvního srpnového týdne. Protože montanističtí objevitelé nemají na jeskyni žádný eminentní zájem, přejde patrně do správy některé ze ZO čSS.
V jeskyni nebyly mimo zbytků potravy vypuzené liščí rodiny doposud objeveny žádné kosterní pozůstatky ani archeologické nálezy.

Surikata CM,SRNS „Když už jsme u těch jeskyní, zdá se, že dobře nakonec dopadne zajištění jeskyně Na Betáni. Té totiž, protože je evidována jako staré důlní dílo (proběhla v ní těžba vápence), hrozila necitlivá likvidace zásypem od firmy Stavební geologie – geotechnika, která v Jižních čechách ničí z nařízení OBU Příbram jednu technickou památku na staré dolování za druhou.
Dle vyjádření J. Hromase (kterému tímto za jeho plodné angažování v záležistosti likvidace jeskyně Na Betáni u Malenic děkujeme) bude nakonec likvidace tak zvaného SDD provedena uzamykatelnou mříží. Jak se zdá, občas ( i když velmi sporadicky) nad nelogickým uplatňováním debilních předpisů zvítězí i rozum.“