„Chtěl bych se podívat do Srbských jeskyní,“ pronesl smutně do telefonu Pažout . „Mé dny na tomto světě se krátí a představa, že zemru, aniž bych viděl takový div světa, mne naplňuje zoufalstvím.“
„Srbské jeskyně považuješ za div světa?“ zhrozil se na druhém konci vedení Surikata. „Tu blátivou díru, v které neuvidíš jediný pořádný krápník a navíc si zlomíš obě lýtkové kosti v tom hnusném kameništi před východem?“

Pažout v prvním dómu pod žebříkem

„Krápníky tam asi nejsou,“ uznal Pažout, „zato se prý skrývá v dračím domě tajemný tvor, z kterého jde děs a hrůza a místní jeskyňáři už dovnitř vůbec nechodí, ustrašeně se krčí venku a naříkají.“
„Neobávají se náhodou, že tam žije drak?“ tázal se výsměšně  Surikata.
„Draci přece nejsou,“ namítl Pažout, „ostatně sídlí  tam něco mnohem horšího, než jakýkoliv drak. Vláďa Bláha mi tvrdil, že v Dračím dómu žije čert.“
„Čerti také nejsou,“ pravil lakonicky Surikata, „Bůh ví,  na co tam Bláha čuměl.“
„Prý viděl na vlastní oči čerta s rohama. Plazil na něj jazyk a bečel. Vláďa málem dostal strachy infarkt,“ upřesňoval Pažout.
„Pche, já bych takového čerta chytil za ocas, roztočil a zahodil tak daleko, že už by se nikdy neodvážil vrátit,“ kasal se Surikata
„Jen aby,“ zapochyboval o přítelových schopnostech Pažout,“kdyby na tebe čert vyplázl jazyk a zabečel,  jako bečel na Chlumské jeskyňáře, utíkal bys stejně jako oni a nezastavil se dříve, nežli v Karlštejně.“
„Kdyby na mne čert vyplázl jazyk, vrazil bych mu takovou facku, až by mu upadla hlava,“ kasal se Surikata. „A nemusel by ani bečet.“
„A kdyby čert přesto bečel?“ vyzvídal Pažout.
„Tak bych mu ubalil místo jedné facky hned dvě,“ ujistil ho Surikata a odmlčel se, nemaje chuti  k fackovanému čertu se dále vyjadřovat.
I Pažout na chvíli zmlkl, zaskočen Surikatovou odvahou.
„Chlumští jeskyňáři mne prosili, abychom se do té jeskyně vypravili a čerta zapudili, aby v ní mohlí nadále odborně bádat bez toho, že by se museli obávat pekelníkova zákeřného útoku,“ pokračoval  Pažout po chvíli. „Myslím, že kdybychom tam v sobotu zašli a ty bys toho čerta roztočil za ocas plus případně několikrát profackoval, sklidili bychom nějaký ten vděk a náš věhlas by zase o kousek vzrostl.“
„Náš věhlas je už tak až dost vysoký,“ mínil skromně Surikata, „ale jde-li jen o to, abychom dali pár facek nějakému slaboduchému čertovi, můžeme se tam klidně vydat.“
„To jsem rád, že se k tomu stavíš tak odhodlaně,“ pochválil kolegu Pažout, „v tom případě se na tom Chlumu v sobotu sejdeme. Vezmu s sebou svěcenou vodu a krucifix.“

V sobotu dopoledne, zrovna v den, kdy probíhala netopýří noc, se Pažout s kropenkou a krucifixem zvolna procházel po okraji chlumského lomu, častován obdivnými a uznalými pohledy, které na něj zpod svých řas vrhali jak jeskyňáři, tak i ti, kdož se snažili více či méně úspěšně plnit rozličné úkoly, které pro ně pořadatelé netopýří noci připravili.
„To je ale nádherný chlap, vypadá jako antický bůh“ užasla nad Pažoutem jakási krasavice a její družky jí počaly pištivými hlasy nadšeně přizvukovat.
Pažout, i když mu taková chvála lichotila, zachovával ledový klid, tvářil se netečně, zatahoval břicho, cenil zuby a vyčkával, než se dostaví Surikata.
Když Surikata konečně dokulhal, odebrali se oba vymítači před vchod do jeskyně, kde už čekalo několik speleologů, tvářících se tak nešťastně, jak jen bylo únosné.
„Chtěli bychom uvnitř v tajemných hlubinách bádat, ale straší tam ten čert,“ stěžovali si.“Pokud ho nezaženete vy dva, tak jsme ztraceni, musíme naši organizaci rozpustit a stát se myslivci.“
„Proč zrovna myslivci?“ divil se Surikata.
„To ten čert. Ten nám říkal, že když jeskyni neopustíme a nedáme se k myslivcům, promění se v kohouta a poklove nás svým ostrým zobákem,“ naříkali jeskyňáři.
„Pusťte mne na něj a já mu ukážu, kdo se má dát k myslivcům,“ prsil se poněkud zmateně Pažout , vyhrnuv si rukávy. Jeskyňáři jej sledovali užaslými pohledy a uchváceně šeptali slova obdivu.
Surikata zatím zhnuseně obhlížel vchod do jeskyně a zvlášť znechuceně pohlížel na rezavý železný žebřík vedoucí do temnot.
„Do slušného podzemí vede výtah,“ skuhral zavile. „Co když z toho žebříku spadnu a potluču se? Co když si vymknu ruku a nebo natřikrát přelomím jazyk? Kdo pak toho čerta asi vyžene?“

Do pořádného podzemí jezdí výtah s dámskou obsluhou

„Pažout ho vyžene, ó, jak je chrabrý,“ mumlali unisono jeskyňáři. „Udatný Pažout čerta uchopí za rohy, zatlačí mu hubu do bláta a udusí ho, než se čert vzpamatuje!“
„Ono je tam nějaké bláto?“ zakvílel zděšeně Surikata. „Vždyť se v něm ušpiníme. Budeme vypadat jak ovce, které se bahní a nebudeme mít před čertem patřičný respekt.“
„Dost řečí,“ rozhodl se Pažout, „jdem na čerta. Surikata ho profackuje a bude hotovo.“
S těmi slovy počal Pažout zvolna a rozvážně sestupovat po rezavém žebříku a Surikata jej, vida že není zbytí,  se zjevnou nechutí následoval.
Žebřík končil v prostorném dómu plném velikých kamenů.
„Ty šutry sem nejspíš nanosil ten čert,“ usoudil Pažout. „Co, když rychle vylezeme a řekneme, že už jsme ho zfackovali a půjdeme radši domů.“
„Mohli bychom,“ souhlasil Surikata. „Představoval jsem si toho čerta malého a neduživého. Pokud ledabyle  nosí takovéhle několikatunové balvany, jeví se pokus roztočit ho za ocas poněkud riskantním.“
„Hej, hrdinové čertobijci ,“ ozvalo se zvenku,“musíte jít dál, do až Dračího dómu. V tomhle ještě  žádný čert není.“
„A do hajzlu,“ zamumlal Pažout.
„Tak tam holt dojdeme,“ navrhl Surikata, „stejně tam žádný čert nebude. „
Cesta do Dračího dómu však nebyla jednoduchá. Bylo nutno se krčit, lézt namáhavě po čtyřech, protahovat se mezi velkými kamennými bloky.
„Blbej čert,“ nadával Pažout, „blbej Dračí dóm. A blbí jsme i my, že jsme sem lezli.“
Surikata sice posupně mlčel, ale z výrazu jeho tváře bylo lze vyčíst, že má na věc zcela identický názor.
Konečně se dvojice  čertomorů ocitla v Dračím dómu.
„Myslel jsem, že Dračí dóm bude větší a důstojnější,“ dal průchod své nevoli Surikata. „V takovéhle ničemné prostoře by se ani čert neubytoval,“ dodal se špatně tajenou nadějí.
„Že ne? A co je támhleto?“  ozval se Pažout, ukazuje před sebe, kde se nezřetelně rýsovala rohatá postava mlčky a nehybně sedící na velkém kameni.“
„Čert,“ vydechl Surikata. „Utečeme,“ navrhl vzápětí udatně.
„Třeba je mrtvý nebo vycpaný,“ zadoufal Pažout a na čele mu hrůzou z démona vyrazily krůpěje potu.
„Není,“ kouří se mu od huby, jak dýchá, upozornil Surikata.

Čert v Dračím dómu – i s rohama

„Říkal jsi, že ho popadneš za ocas a roztočíš ho,“ připomínal Pažout, sunoucí se pomalu k východu z dómu.
„Zdá se mi, že mu ocas chybí,“ vymlouval se Surikata, “ není za co ho chytit.“
„Tak mu alespoň nafackuj. Stačí trochu, z každé strany jednu“,  poštíval kolegu Pažout , ustupuje statečně do dómu se žebříkem.
Surikata jej bez zbytečných poznámek chrabře následoval.

Když Surikata s Pažoutem zdolali rezatý žebřík a vylezli srdnatě z jeskynního vchodu, seběhli se k nim jeskyňáři z širého okolí.
„Tak co, “ volali s nadějí v hlase, „Jak jste dopadli s tím čertem?“
„Coby,“ odpověděl ležérně Pažout. „Byl tam. Surikata ho profackoval, chytil ho za ocas, roztočil a bacil s ním o stěnu. Já ho pak ještě dvakrát nakopl do zadku.“
„Surikatu?“ zhrozilo se několik jeskyňářů.
„Ne, čerta,“ objasnil Pažout. „Zřídili jsme ho tak, že už se nám neodváží přijít na oči.“
„A plazil ten čert jazyk a bečel?“ chtěl vědět další jeskyňář. „V takové chvíli je obzvlášť strašlivý.“
„Několikrát zabečel,“ odtušil Surikata, „ale dostal hned dvakrát pěstí a už to nezkusil.“
„No, my už půjdem,“ vložil se do hovoru Pažout.  „Dneska raději dovnitř nechoďte, je tam neskutečný pekelný smrad, myslím ale, že zítra můžete klidně pokračovat v bádání. Tak se tu mějte.“
A Surikata s Pažoutem odcházeli sledováni  vděčnými pohledy jeskyňářských očí a provázela je slova díkůvzdání, jako o Božím těle.

Barbara, francouzská jeskyňářka: Dva dny po té, co odvážný Surikata s chrabrým Pažoutem čerta z jeskyně vyhnali, se tam ta hnusná bestie vrátila. Psali mi to chlumští jeskyňáři. Prostě  za dva dny slavnostně slezli dolu a ten satanáš už tam zas dřepěl. Tak teď uvažují, zda má cenu Surikatu s Pažoutem pověřit vymítáním  znovu a nebo se smířit s tím, že čert se zjevně nikoho jiného, než Surikaty nebojí a zvát ho proto na každou akci, aby nehodného pekelníka zaplašil. Merde.