Napanorámovaná strojovna u nové jámy – 360 x 180 stupňů.

„Opravdu ti to Míra řekl takhle nekompromisně?“ ujišťoval se Pažout, kterého jsem potkal před strašickým muzeem  a zatímco se mnou hovořil, jeho moudrý vědoucí pohled nepřítomně klouzal  po vzdálených brdských kopcích.
„Velmi nekompromisně,“ přitakal jsem, zamlčev, že namísto výrazu naprostá montánní nula použil Míra mnohem hrubší výraz.
„Tak to abys s nějakým tím panorámatem co nevidět začal,“ poradil mi Pažout nezištně.
“ Fotoaparát máš, tak na co čekáš?“ „Přijde mi to hrozně pracné,“ namítal jsem. „Viděl jsem virtuální procházku podzemní továrnou Richard a když si představím, kolik její autor musel udělat fotografií, má vrozená lenost se chvěje hrůzou.“
„Však také  nikdo nechce, abys fotil zrovna Richarda, udělej virtuální prohlídku nějakého menšího objektu,“ hledal vhodný kompromis Pažout.“Co takhle tunel do lomu na Kobyle? Máš ho za rohem a  virtuální procházku téhle chodby určitě nikdo nedělal.“
„Virtuální prohlídka tunelu na Kobyle je pitomost,“ zhrozil jsem se. „Panorámují se přece větší prostory a ne rovné nízké a uzounké chodby.“
„Tak zkus Alcazar,“ nabídl Pažout.  „Vzadu před úložištěm je přece docela velká komora, tam můžeš panoramovat jako pitomej. Mimo to můžeš napanorámovat i všechny křižovatky a další komory a veškeré ty jednotlivé  virtuální prohlídky  spojit do  virtuální procházky celým dolem stejně, jako je koncipovaný ten zmíněný Richard.“
„Alcazar je daleko od auta, mimo to je celý jednobarevný a navíc šedivý,“ bránil jsem se Pažoutovu nápadu.“Fotky z jeho chodeb vypadají naprosto nezajímavé a virtuální procházka tímhle podzemím  bude zcela o ničem.“
„A co Chrustenice,“ hýřil nápady Pažout. „Zajedeš autem až ke vchodu a když se odvážíš dovnitř, budeš se divit, jak je ten důl hezký, barevný a zajímavý.“
„Chrustenice by šly“, zauvažoval jsem.“ Je tam pár velmi pěkných křižovatek, dvě prostorné strojovny, konírna… Ta dlouhá štola by se nemusela panorámovat, ale dala by se sestavit z navazujících statických fotografií.“
„Já bych napanorámoval i tu štolu,“ kasal se Pažout. „Je sice pravda, že když se v ní bude někdo pomocí  té prohlídky otáčet, tak sto osmdesát stupňů bude civět zblízka do stěny a druhých sto osmdesát stupňů do rovné chodby, ale i to může mít pro někoho své kouzlo.“
„Ne ne,“ osm set metrů rovné chodby panorámovat nebudu,“ rozhodl jsem se, „Ale ty Chrustenice jsou zajímavé a hned zítra s nimi začnu. A napíšu o tom skromné pojednání na web, třeba to bude někomu k užitku.“

Křižovatka u staré jámy – panorama 360 x 180 stupňů

S provozovateli Chrustenické šachty jsem se dohodl na nejbližším volném termínu a jakmile nastal, vypravil jsem se do dolu. Míra Němec mi před časem vyprávěl, jak je důležité pro podobný úmysl vlastniti panohlavu, která umožní nastavit aparát tak, aby střed optické soustavy byl v ose stativu. Říkal, že jinak se mi jednotlivé fotografie nepodaří kvůli paralaxní chybě do výsledného panorámatu spojit.  Zmiňovanou hlavu jsem samozřejmě neměl a tak jsem si na stativ přišrouboval kus plechu, kterým jsem od oka posunul fotoaparát trochu dozadu, aby osa stativu přibližně procházela středem objektivu soudě, že se kvůli  nějaké paralaxe nepominu.
Vyfotil jsem tedy strojovnu, pár desítek metrů chodby a jednu křižovatku, abych se pak vrátil domů fotografie pospojovat do kýžených panoramat. K dispozici jsem měl populární program Hugin, microsoftí ICS a demoverzi komerčního PTGui. Jaké bylo mé překvapení, když ani jeden z produktů nebyl ochoten mé snímky spojit, vymlouvaje se,  že nemá dostatek  kontrolních bodů, o které by se mohl ve své  činnosti opřít. Prohlédl jsem si jednotlivé fotografie a s politováním jsem přiznal, že ani já sám nejsem schopen určit, jak by na sebe měly navazovat.
A co že bylo příčinou tohoto tristního stavu? Problematická místa vznikla tam,  kde byla pouhá skalní stěna bez jakýchkoliv jiných objektů, podle kterých by se daly identifikovat společné body sousedních fotografií pro jejich spojení.  Zkrátka na jedné fotografii byla stěna štoly, na následující rovněž stěna štoly a na třetí také ještě stěna štoly. Jistě, stěny nejsou hladce rovné, ale nerovné s různými výčnělky a prohlubeninami. Jenže – jak otáčíte fotoaparátem na stativu kolem dokola, musíte měnit směr nasvícení té stěny tak, abyste si nesvítili do objektivu, k čemuž by při otočení o 360 stupňů logicky došlo. A jak měníte směr nasvícení, mění se i stíny na té stěně a stejné místo pak na dvou různě nasvícených snímcích  vyhlíží úplně jinak a zmíněné výčnělky, prohlubně i hrany nejsou na různých fotografiích k poznání.
I vrátil jsem se znechuceně zpět do Chrustenického podzemí  a přemýšlel, co s tím. Původně jsem měl velmi rozumnou vizi značek, které bych na stěnu dočasně upevnil, ale tento plán vzal za své, když mi lenost zabránila řešit otázku, kterak značky na stěnu jednoduše a bez námahy přimontovat. Nabízela se i možnost nakreslit si značky přímo na stěnu značkovacím sprayem,  ale tu skupina CMA, která se o štolu stará, bez další diskuse zavrhla.
Takže nakonec jsem o stěnu opíral různé věci, které byly po ruce (motyka, jakási tyč či klacek) doufaje, že spojovací program mou snahu ocení  a na výsledné fotografii tyhle pomůcky vyretušuji. Snaha upravit svícením zmršené stíny tím, že bych svítil naplocho zepředu od fotoaparátu nepřinesla totiž žádné ovoce – z fotografií se ztratily detaily (zmizely stíny, které tvořilo osvícení z boku) a snímek vypadal dosti ohyzdně. Vyfotil jsem zkusmo opět několik prostor „novou metodou“ s přidanými značkami  a  vrátil se domů, vyzkoušet, jak se na ní spojovací programy budou tvářit. Zlepšení bylo výrazné a díky přídavným předmětům dočasně do fotografovaného prostoru umístěných, měly programy dostatek společných bodů pro svoji práci.

Strojovna staré jámy – cylindrické panorama 360 stupňů

Nicméně, nastaly další problémy,  viditelné při tvorbě panorámatu 360 x 180 stupňů. Jedním z nich byly koleje na počvě , které se díky ignorování problémů s paralaxou a absenci panohlavy  rozbíhaly a svévolně rozpojovaly a tvořily tak na počvě zcela nesmyslné obrazce.  Jistě, i to se dá v grafickém editoru napravit, ale je to už dost velký vopruz.  Ještě daleko hůře však dopadly  kovové podesty ve staré strojovně, tvořené z plechových čtvercových ok jako u rohožky. Z těch vznikl naprostý masakr a protože na výsledné panoramatické fotografii jsou navíc díky sférické projekci zakřivené, na jejich úpravu jsem rezignoval a neretušoval ani nohy od stativu.
Trable z trochu jiné příčiny nastaly, když jsem si během panoramování nechtěně pohnul se stativem. Mělo to za následek rozpad loukotí kola u nové svážné a destrukci zábradlí tamtéž. Je to však menší neštěstí, než ve staré strojovně – kolo se dá vyfotit znovu, zdeformovat a to poškozené jím nahradit. Důležitou věcí je zachovávat za všech okolností kolmost stativu vůči počvě, což se u toho mého krámu, který nemá vodováhu, jevilo jako zásadní problém. Je třeba zkontrolovat ve všech čtyrech světových stranách, zda jsou focené svislé linie opravdu svislé, jinak se vám budou na výsledném panoramatu kácet.
Když jsem měl celý důl nafocený, přistoupil jsem ke spojování jednotlivých panoramat a fotografií do „virtuální procházky“. Použil jsem jednak statické fotografie  tam, kde byla pouze rovná chodba a nedávalo smysl se na ni otáčet, pak klasická panoramata 360 x 180 stupňů a nakonec i rovinná ( ve skutečnosti cylindrická 180 stupňů)  panoramata tam, kde nemělo cenu prohlížet si počvu či poměrně fádní strop. K tomuto zjednodušení jsem přistoupil poté, co jsem si všiml, že většina těch, kdo si podobnou „prohlídku“ procházejí, pouze kliká na šipky vpřed a vůbec se v prostorách neotáčejí a to ani podle svislé osy. Jak jinak si vysvětlit, že jsem do testovací verze umístil za roh sebe s koněm a všimli si mne jen  3 lidé z deseti. Přidávat pro ně pohledy do stropu či na počvu by naplňovalo rčení o perlách a vepřových samicích.

Obyčejná fotografie použitá v dlouhé rovné chodbě

Při spojování jednotlivých objektů do výsledné procházky je nutno postupovat velmi zodpovědně a obezřetně, aby nedošlo k tomu, že je díky její případné nepřehlednosti návštěvník zmatený či dokonce prohlídka končí slepou cestou, odkud není návratu. Snadno tak můžete zapříčinit tragédii, kdy ten, kdo se svěřil vašemu umu a do procházky vstoupil, dojde na místo, kde nejenže nenajde šipku pro pokračování cesty, ale ani ikonu pro otočení, aby se mohl vydat zpět k východu.  Takový nešťastník  zůstane ve vašich panoramatech uvězněn a jeho osud je zpečetěn smrtí vyčerpáním. Ač se to zdá na první pohled absurdní, nejsou takové případy až zas tak ojedinělé. Mně samotnému psal Igor Gajdůšek, předák dolu Skalka, že v mé procházce zabloudil a dostal se v Chrustenické šachtě do míst, kde v reálném životě nikdy nebyl. Naštěstí se nechal uklidnit a po krátké konzultaci se vrátil do strojovny, kde se částečně zorientoval a značně zpocený  nakonec šťastně vyšel ven. Na adrese  www.montannispolecnost.cz/c vidíte, co se dá zplodit s obyčejným fotoaparátem bez panohlavy. Úmyslně jsem tam ponechal většinu chyb – nedoretušované přechody vzniklé různým nasvícením sousedních snímků, vady vzniklé ignorací panoramatické hlavy a podobně – třeba se z nich někdo, kdo v tomto oboru jako já začíná, poučí.

Pažout, expert na panoramatickou fotografii a virtuální prohlídky podzemím. Na odkazu http://www.montannispolecnost.cz/c/ vidíte (pokud máte nainstalovaný FlashPlayer) kostru virtuální procházky Chrustenicemi. Kupředu či do stran se pohybujete prostřednictvím šipek, v některých místech je možno se otočit zpět pomocí ikony dvou oranžových šipek proti sobě v kruhu umístěné v pravém horním rohu.  Kolečkem myši je možno panoramata přibližovat a vzdalovat, myší samotnou natáčet a naklánět. V některých místech je ikona mapy (třeba na první obrazovce v pravém horním rohu, na druhé obrazovce ji najdete na  zdi a tak dál. Zbývá procházku více provázat s mapou, doplnit všude ikony pro otáčení, doplnit zvukové stopy a nějaký skin. Až to bude hotovo, najdete procházku na webu Chrustenické šachty.
P.S. Soubory s panoramaty byly určeny pro lokální presentaci a jsou proto pro Internet zbytečně ba nesmyslně veliké. Jejich načítání v této verzi z toho důvodu trvá déle, než je vhodné.