Kikirína nadšeně zapištěla.
„A jsi si jist, že ten Surikatův magorweb opravdu zmizí ze světa?“ ubezpečoval se Šotouš, oči mu zářily a hruď se plnila nadpozemským blahem.
„Naprosto,“ potvrdil Havran. Surikata říkal, že posledního srpna končí a maže z firemního serveru vše, co ním má něco společného.“
„Jen aby ty svoje dementní bláboly nepřesunul někam jinam,“ strachovala se Kikirína.
„Budeme doufat, že se mu to nepovede,“ uklidňoval ji Havran.
„Skvělá zpráva,“ dal volný průchod svému nadšení Šotouš. „Ožereme se jako dogy. A kde ses vůbec, Havrane, naučil ta divná slova, cos říkal na začátku?“
„Myslíš to ‚mene tekel‘?“ ubezpečoval se Havran.
„Jo, tak nějak, “ přitakal Šotouš.
„Mene tekel znám z básně, kterou o mně napsal americký spisovatel Alan Edgar Poe,“ pochlubil se Havran. „Báseň se jmenuje Havran a ta slova jsou ve sloce, kde se praví – ..havrane, dím, mene tekel, ať jsi pták a nebo z pekel..“
„Co znamená to záhadné slůvko ‚dím‘,“ chtěl vědět Šotouš, „něco jako smrdím?“

 

„Ale kdepak,“ pospíšil si s vysvětlením Havran,“dím znamená v básnickém slangu totéž, co říkám.“
„A co je to slang?“ probrala se Kikirína, hrající si do té doby zaujatě s otrhanou hadrovou figurkou kladenského horníka.
„Slang je něco jako nářečí, „objasňoval kamarádce záhadu Havran, „když chce básník napsat ‚Havrane, říkám mene tekel‘ a nevejde nu to do rytmu, použije místo slovesa říkám sloveso dím, které má stejný význam.“
„Aha,“ ozval se Šotouš, „to je jasné. A já mohu také slovo říkám, ve větě, kterou chci vyslovit, nahrazovat slovem dím?“
„Samozřejmě, “ opáčil Havran, „to ti nikdo nemůže zakázat.“
„Já jen jestli to nesmí dělat jen ten tvůj Poe,“ ujišťoval se Šotouš.
„Určitě ne,“ vysvětloval již krajně nervózním hlasem Havran. „Klidně říkej ‚dím‘ kdy tě napadne.“
„Havrane, dím, co má Surikata na svém blbowebu za poslední historku?“ pronesl hrdě Šotouš a podíval se na Kikirínu, jaký na ní to suverénně použité tajemné slovo udělalo dojem.
Kikirína se sadistickým výrazem zaujatě odtrhávala figurce ruce a nohy a Šotouše si nevšímala.
„Má tam fotky z nějaké neznámé štoly a na těch fotkách pózuje Lenka-Prase,“ odpověděl neochotně Havran.
„Lenka-Prase, kterou jsme museli vyloučit, protože si nebyla schopá zapamatovat, kterou rukou se hlasuje,“ procedil Šotouš opovržlivě mezi zuby,“tu bych nenechal pózovat ani ve sklepě na brambory.“

 

„V té štole, co v ní Surikata s Lenkou operovali, je prý tolik kysličníku uhličitého, že tam Surikata málem zcepeněl,“ nereagoval na Šotoušovo poznámky Havran.
„Kéž by zcepeněl doopravdy,“ zaskřípěl nečetnými zuby Šotouš, „kéž by ho ten plyn nafoukl a následně zadusil.“
„To se asi nesplní,“ pravil smutně Havran, „Surikata a jeho kolegové mají na rozdíl od nás pro podobné případy dýchací přístroje. Kdyby Surikata padl do mdlob, Lenka by přikvačila, přiložila mu hbitě na ústa masku a otočila zručně kohoutem.On by vyskočil a začal zas čiperně pobíhat štolou sem a tam.“
„Pořídíme si také dýchací přístroje,“ vyhrkl Šotouš.
„Dýchací přístroj je drahý,“ mínil Havran,“na ty naše sklípky ho zas tak moc nepotřebujeme.“
„Nemyslím opravdový drahý dýchací přístroj,“ pronesl tajemně Šotouš, „mám na mysli věrohodnou, na první pohled nerozeznatelnou atrapu, která by nám dodala vážnost a respekt před CMA a Angorou.“
„A ty o nějaké takové věrohodné atrapě víš?“ projevil pochyby Havran.
„Samozřejmě,“ odvětil Šotouš, „nedávno jsem v OBI prohlížel zahradní postřikovač. Vyrábějí se dva typy. Jeden, ten levnější, je taková červená bomba s hustilkou a ten mne moc neoslovil. Zato ten druhý model, hranatá krabice, která se nosí na zádech a po straně má rukojeť, kterou pumpuješ, ta nemá chybu.
„Chceš chodit do podzemí se zahradním postřikovačem na zádech?“ zeptal se nevěřícně HAvran.
„Nebudu s ním chodit jen já, ale celá naše parta,“ vysvětlil Šotouš hlasem nepřipouštějícím odporu. „Je pravda, že já budu mít ten největší a také budu tou pákou nejrychleji pumpovat, ale postřikovač si každý z vás koupí nebo letíte z klubu. Je to pro vaší bezpečnost.“
„Aha,“ řekl smutně Havran, zatímco Kikirína před sebe zírala prázdným nepříčetným pohledem a zarputile mlčela.
„Když půjdeme okolo nějakých lidí, strčíte si tu hadici, co se z ní stříká, do pusy, nadmete tváře a začnete rychle pumpovat, aby každý viděl, jak jsou naše nové přístroje výkonné,“ pokračoval Šotouš.
„Ježíšmarjá,“ zašeptal Havran, „ještě, že si ty hadice budeme strkat jen do pusy.“
„Uvidíte,“ těšil kolegy Šotouš,“ jak nám všichni budou naše mašiny závidět. Kam se hrabe Surikata s nějakým přiblbým drégrem. A až vyrazíme s našimi spřátelenými skupinami na nějakou větší akci a všichni budeme synchronně pumpovat, určitě si naší fotku dá na svoje stránky baňák i Geofond.“

 

Pažout, Světlu vstříc „Ve štole, která je na dnešních fotografiích zas tolik plynu nebylo, zato pět metrů za vchodem mlčky plaval v louži odporně ohnilý chcíplý pták. Doxáci již mají každý svůj postřikovač a všichni včetně Batmana pilně cvičí elegantní ale rychlé pumpování. Lečo Jahoda s Angorákem zatím váhají a vybírají vhodný model (Lečo trvá na černém provedení), který by příliš nezatížil klubový rozpočet.
Jinak web bude opravdu přestěhován a na této adrese jej najdete, jakmile se podaří umístit server na páteřní sí?.