Kikirína s despektem pohlédla na Havranovy silné brýle.
„Je krásná,“ blábolil Havran jako opilý, „její vlasy jsou jako stáda koz, které za sebou sbíhají s hory Galád. A její zuby jako stříhané ovečky, z vody vyhnané do řady, krásně stejné, všechny jsou s dvojím plodem a jalová mezi nimi není…Má rty jak šarlatovou šňůru a hrdlo jako věž ze slonoviny… Její prsy jsou jak dva koloušci, jehňátka gazelí, která se v růžích pasou… „
„Cože??“ zařval Šotouš, „vzpamatuje se! Co to krákoráš?“
„Pěju ódu na krásu jezerní panny,“ nedal se Harvan. „Její břicho je jako mísa okrouhlá, med a mléko pod jazykem jejím…“
„Drž hubu, to se nedá poslouchat“ velel Šotouš, „chceš abychom tě znovu vyloučili z klubu?“
„Šmarjá, to ne,“ zalekl se pohrůžky Havran,“snažil jsem se jen opěvovat jezerní pannu slovy z písně krále Šalamouna..“
„To je nějaký montanista? Něco jako Surikata?“ zajímala se Kikirína.
„Žádná jezerní panna v jezerním dole neexistuje,“ pronesl důrazně Šotouš, „tak si to laskavě zapamatuj a už o takovém nesmyslu nechci slyšet ani slovo.“

 

„Jezerní panna v jezerním dole existuje stejně, jako existujete vy dva tady přede mnou,“ hájil se nešťastně Havran, „Vždyť jsem ji tam sám vyfotil.“
„A máš fotku?“ zeptal se nedůvěřivě Šotouš.
„Mám,“ řekl pyšně Havran, vytáhl z kapsy ušmudlanou fotografii a podal ji přes stůl kolegovi.
Šotouš pohlédl na snímek a poklesla mu čelist. „Má pravdu, „vydechl, „je to jezerní panna.“
„Její líce jsou jak jablka granátová, oči jak rybníky v Ezebonu …“ dodal Havran.
„Tak počkat,“ vmísila se do hovoru Kikirína, „tohle není žádná jezerní panna, to je Lenka Pig. Nejspíš jste zase naletěli těm hnusným superklubákům, kteří si v jezerním dole dělali svoje mrzácké fotky.“
„Ať je to jezerní panna nebo Lenka Pig, já ji miluju,“ úpěl Havran.
„Hele, bacha,“ varoval Šotouš, „jestli to nevíš, tak každý člen SKK smí milovat pouze naší kolegyni Kikirínu a ne nějaké cizí brécy, ať už jsou to jezerní panny nebo prasata.“
„Opravdu, a to je ve stanovách?“ divil se Havran.
„Je,“ potvrdil Šotouš. „Takže zapomeň na jezerní pannu a zopakuj tady Kikiríně všechno to o těch zubech rtech a prsech.“
Havran zděšeně hleděl na Kikirínu a nenacházel slov.
„A vůbec,“ pokračoval Šotouš, „vyfotíme si vlastní jezerní pannu. A nebude tak ubohá, jako je tahle superklubácká. Bude mít sedák a dýchací přístroj a skafandr, abychom těmi fotkami nerozzlobili báňský úřad.“
„Jezerní panna ve skafandru?“ protáhl zklamaně Havran.
„A v přilbě, aby si o nás zase neotíral hubu nějaký Krtek z Moravy“ dodal nekompromisně Šotouš.
„A budeš ta jezerní panna ty nebo Kikirína?“ vyzvídal Havran.
„To podle toho jaký seženu skafandr,“ rozhodl Šotouš.
„A když budeš jezerní panna ty, také budu muset říkat, že máš prsy jako dva koloušky?“ dal průchod své bezradnosti Havran.
„Samozřejmě,“ potvrdil Šotouš, „panna jako panna, ve skafandru je to beztak jedno.“
„Ať žije Šotouš, naše jezerní panna,“ začala skandovat Kikirína.
„Ať žije,“ přidal se Šotouš, „smrt superklubácké jezerní panně.“
Havran bezradně složil hlavu do dlaní a hořce se rozeštkal.

 

Žabí duch
Během včerejšího večera došlo k vyzvednutí a záchraně obrazu Žabí duch ze staré zapomenuté štoly.
Oproti všem doxáckým a Lacovým teoriím nejde o plátno od Alsteira Crowleyho, ale od českého malíře Petra Štěpána. V době, kdy žil Crowley nebo K.H.Frank, kterému DOxáci vlastnictví obrazu připisují, ani obraz ani Petr Štěpán neexistovali.
Jde o dílo, které umělec vytvořil v osmdesátých letech minulého století a v hmotné nouzi je vyměnil tehdy mladému Surikatovi za housku se salámem.
Obraz přečkal několik desetiletí nejprve v dětském pokoji Surikatova domu a po psychických traumatech které působil svým motivem Surikatovým pacholatům, byl přemístěn na půdu.
Před měsícem byl přenesen do jedné nedaleké staré štoly, aby se ověřilo, zda podzemní klima nepoškodí objekty, které tam plánujeme příští rok vystavit.
Test proběhl úspěšně a proto bylo včera přikročeno k opětovnému odvozu obrazu do Popovic.
Ač celá akce probíhala za přísných bezpěčnostních opatření, převoz obrazu do štoly se nepodařilo zcela utajit a tak spatřily světlo světa Havranovy fámy a teorie, publikované v minulém příspěvku.

 

Surikata CM, slavný montanista „Jezerní panna z jezerního dolu – v tomto případě jde skutečně o pracovní snímek Kikiny-Pig, ze série, kterou si objednala na booklet svého letošní profilového alba izraleská filharmonie.
O fotografie doxácké jezerní panny ve skafandru, sedáku, přilbě a se záchranným přístrojem, pokud víme, žádná agentura zájem neprojevila.
Fotogalerie k článku bude doplněna v průběhu tohoto týdne.“