„Není tomu tak dávno, “ začíná svoje rozvleklé vyprávění Pažout, „kdy nás Surikata odvedl na dětské hříště, řka, že tam budeme nacvičovat zásady bezpečného pohybu v podzemí. Domnívali jsme se, že jde o pouhý nejapný žert a nechápali jsme, co má s podzemím společného dřevěný koník či psík na ocelové pružině, dřevěná lávka z pohyblivých prken visících na silných řetězech připevněných k zábradlí nebo nepříliš povedená maketa dřevěného hradu. Surikata ladným krokem kráčel doprostřed hříště, bez zájmu minul houpačku i rozvrzaný kolotoč, mimoděk pohladil koníka na pružině a zastavil se před onou nesmyslnou lávkou.“
‘Na tomto zajímavém trenažeru.‘ pravil silným hlasem, ‘budeme trénovat bezpečný přechod přes pohyblivé kamenné desky, jaké se povalují v úchvatných komorách starých břidličných dolů. Pozorně mne sledujte, a? si osvojíte základní pravidla .“
Poté se Surikata oběma rukama křečovitě chytil zábradlí a opatrně vkročil na lávku. Prkna na řetězech se divoce zazmítala, Surikata ztratil rovnováhu a přestože se držel zábradlí, upadl na kolena..
‘Zvolil jsem záměrně špatný postup, abyste pochopili veškeré záludnosti takové situace,’ pravil nejistým hlasem. ‘Nyní předvedu správnou metodiku, zaručuje která bezproblémový pohyb po pohyblivém materiálu.’
Surikata se opět chopil zábradlí, znovu vykročil na pohyblivou lávku a stejně jako předtím upadl, aniž by učinil jediný krok.
‘Trenažer je zřejmě poškozený,‘ prohlásil zasmušile, ‚zkusíme něco jiného.‘
„Nezdá se mi, že by se náš slavný přítel a kolega Surikata zachoval tak zbaběle,“ zamumlal Blovičák, “ třeba vás chtěl jen pobavit.“

 

„Od té lávky se Surikata vydal k dřevěné maketě hradu,“ pokračoval Pažout, nechávaje Blovičákovu poznámku bez odpovědi. „Znalecky ji obešel, poklepal dlaní na její prkna, uchopil konopný provaz, který shora vedl a počal po nakloněné rovině z povalů šplhat vzhůru.
‘Úpadnice jako ve Vlastějovicích,’ procedil mezi zuby, když vylezl nahoru. Tam se zastavil a přemýšlel co dál.
‘Nyní sestoupím zpět’, upozornil nás po chvíli. ‘Bedlivě mne sledujte.’
Cesta dolu však nebyla tak jednoduchá, jak se zdálo. V noci pršelo, konstrukce hradu byla navlhlá. Surikata slezl asi půl metru, pak uklouzl. Jeho ruka chmátla do prázdna, tělo se podivně zkroutilo, přepadlo přes stylizovaný padací most a s temným žuchnutím dopadlo na zem. „
„Proboha, “ zděsil se upřímně Blovičák, „nestalo se našemu příteli Surikatovi nic vážného, že, Pažoute?“
„Ani ne, akorát si zlomil dvě žebra a seminář Bezpečně v podzemí byl předčasně ukončen,“ vysvětlil Pažout a odmlčel se.

 

„Tvá historka se mi, Pažoute, nějak nezdá,“ mudroval Blovičák, „já naopak viděl zcela nedávno Surikatu tak akčního, až se mi tajil dech.“
„Tomu nevěřím,“ nedal se Pažout, „co dělal? Dráždil ostnatou větvičkou slimáka?“
„Nedráždil, „odsekl Blovičák.“ Surikata stál pod skálou smrti, na kterou po laně pomocí prostředků jednolanové techniky šplhal Kuba Zelinka. Nesnesl pomyšlení, že by na vrcholu skály měl stanout až druhý, pověsil se na to samé lano, Kubu dohonil a přelezl nad něj. „
„To bych dokázal taky, “ mínil Pažout.
„Kuba si to ovšem nenechal líbit, na oplátku předběhl Surikatu a kopnul jej přitom kolenem do břicha. Surikata ztratil asi dva metry, ale zrychlil tempo, přelezl přes Kubu a na oplátku mu srazil helmu. K vrcholu chyběl už jen kousek. Kuba sebral všechny síly, přelezl zase přes Surikatu a na dotvrzení svého vítězství mu, když se odpojoval od lana, šlápl na hlavu.“
„A co na tom bylo akčního, když Surikata nezvítězil a ještě mu soupeř pošlapal lebku?“ šklebil se Pažout. „Mne by Kuba neměl vůbec šanci přelézt. Byl bych nahoře jako blesk – a ne jako Surikata. Mimochodem slyšel jsi, co udělali ti dva hňupi Surikata s Eidamem v sobotu?“
„Neslyšel, přiznal Blovičák. Byl bych arci rád, kdybys nenazýval statečného Surikatu hňupem.“
„Hňupem je, hňupem zůstane,“ nedal se Pažout. „Představ si tuhle situaci. Surikata a Eidam jedou ještě s Eidamovým synkem fotit veliké břidlicové komory do Opavských vrchů Jedou jen tři, Eidam řídí. Nemají s sebou žádnou modelku, což ale nevadí, protože Eidam má v Opavě známou krasavici, která za nimi přijede do Budišova, projde s nimi všechny tamní doly a bude udatně pózovat v masce ovce i bez masky.“
„Pane jo, krasavice až z Opavy, to musí být nádhera“ zasnil se Blovičák.
„Problém byl v tom, že Surikata domluvil exkurzi do dolu Lhotka, která se poněkud protáhla, protože Surikata s Eidamem museli hasit auto..“
„Proč museli Surikata s Eidamem hasit auto?“ přerušil Pažoutův monolog nechápavě Blovičák, „horníci z Lhotky jim ho snad zapálili?“
„Ale kdepak,“ objasnil situaci Pažout,“ Surikata kladl Eidamovi na srdce, že než uloží do kufru refektory, musí je odpojit od akumulátorů. Eidam pravil, že neví, proč by to dělal, když mají reflektory vypinače a narval je dovnitř i s akumulátory.Jak na ně cpal další a další věci, jeden vypinač se zapnul, reflektor se přehřál a bez skurpulí zapálil tašku, v které ležel. Od tašky vzplanul batoh a od batohu Surikatova fotobrašna, kde měl svačinu. To ale není pro náš příběh důležité. Podstatné je, že díky této události přijela do Budišova naše trojice až ve čtyři hodiny odpoledne. Modelka tam celou dobu čekala a krátila si dlouhou chvíli tím, že jezdila po silnici před penzionem na inline bruslích. Když Eidam viděl, že jede proti němu, samou radostí přejel do jejího pruhu a zabrzdil. Nedošlo mu, že modelka na bruslích jen tak nezastaví. Ta narazila do auta a padla na kapotu . Když se zvedla a setřela si krev z úst, naklonila se do okénka k Eidamovu synkovi a řekla mu. ,Ahoj, chlapečku. Tvůj tatínek je debil. A bylo po modelce.“

 

Pažout, montanistický záchranář Zatímco se opavská modelka vzpamatovává z kolize s Eidamovým automobilem a zatímco Eidam vytrhává z kufru svého jaguára ohořené čalounění, odvážlivci z Popovického montanistického superklubu systematicky pobíhají krajinou a zarputile hledají další a další zapomenutá důlní díla, do kterých by mohli vlézt a po chvíli z nich zase vylézt.
Několik ilustrativních fotografií z weekendové akce v Budišově najdeta mezi naposled přidanými snímky na webu http://www.korba.cz .