Štola nad řekou smrti

Smrtonoš, elévka PMS „Tak co, kde jste byli a co jste zažili,“ ptá se dychtivě Pažout Blovičáka v naději, že se dozví něco bližšího o posledních výpravách Popovického montanistického superklubu, jehož sláva hvězd se dotýká.
Pažout totiž celý měsíc srpen tráví v Brně na speciálním montanistickém školení a ku svému žalu se těch nesmírně dobrodružných akcí své mateřské organizace nemůže sám osobně zúčastnit.

Štola nad řekou smrti

„Byli jsme leckde,“ zamýšlí se Blovičák, naposled třeba v obrovitém dole nad děsivou řekou, v které vodní proud teče tak rychle, že se mu neubrání ani statný hroch. říká se, že koho proud uchopí, toho odnese a nikdy nevydá.“
„Já bych se mu určitě ubránil,“ míní samolibě Pažout, a zálibně si prohlíží své silné paže a statné nohy. „Mne by nějaký ubohý proud rozhodně nikam neodnesl.“
„Jsou pouze dvě rozumné možnosti, jak se k tomu dolu dostat“, nevšímá si Pažoutova vychloubání Blovičák. „Tou první je několikakilometrový únavný pochod po úzké stezce, kterou vysoko ve skalní stěně vylámali dávno mrtví lidé. Druhou možností je překonat strach a pokusit se řeku přebrodit.“
„Nechápu, proč by mělo být problém jak přebrodění vaší pitomé řeky tak pochod po nějaké nejapné stezce,“ namítá Pažout,“ já na tom nevidím vůbec nic složitého. S Čapínem jsme takových děsivých řek přeskočili a smrtících stezek přeběhli, že si to vůbec nedovedeš představit.“
„My se vzdor varování místních usedlíků rozhodli řeku přebrodit,“ ignoruje Blovičák Pažoutovo tlachání. „Učinili jsme tak s ohledem na skutečnost, že tím ušetříme několik hodin, které bychom jinak ztratili náročným traverzováním po stezce.“
„Kdo s tebou do té štoly vlastně šel?“ táže se Pažout tak opovržlivě, jak jen to je možné.
„Hrdinové, kteří mne na této neskutečně drsné akci provázeli, jsou ti nejpovolanější a nejstatečnější,“ odsekává Blovičák. „Za prvé se mnou šel samotný král všech montanistů, slavný Surikata.“

„Slavný Surikata,“ mumlá uctivě Pažout,“ ten opravdu nechodí do nevýznamných objektů a nebezpečím důsledně opovrhuje.“
„Druhým v pořadí byla Kikina, krásná a zároveň strašná jak vojsko pod praporci,“ ohromuje Blovičák Pažouta dalším slavným jménem. „Kikina, která když zadupe, zalezeš hrůzou tři metry do země.“
„Vida, sama Kikina,“ mručí uznale Pažout, „to je mi opravdu zajímavá výprava a já se omlouvám, že jsem o ní pochyboval.“
„Poslední v řadě pak byla dívka prozatím neznámá, ale chladná jak ocel a půvabná jak večernice. říkáme jí Smrtonoš a věřím, že do měsíce se proslaví tak, že tvé jméno ve srovnání s jejím, bude mezi odborníky vzbuzovat pouhý útrpný úšklebek.“
„Smrtonoš, Kdo by to řekl,“ opakuje si zaraženě Pažout. „to jméno zní jako něco, co bych si měl zapamatovat.“
„To ano,“ odpovídá Blovičák. „Minimálně pro případ, kdyby tě z toho zkoušeli na tom brněnském montánním školení.“
Pažout se polichoceně usmívá. Brněnské montanistické školení je jeho chlouba. Na takové se nedostal ani sám Máca Major.
„První se do vody vrhl Surikata,“ pokračuje ve vyprávění Blovičák. „Ještě nikdy v životě jsem neviděl nikoho tak rychle brodit. Jeho mocná hruď rozrážela vody jak lodní kýl a za jeho zády zůstávala vodní tříšť? jako za závodním motorovým člunem.“
„Pane jo,“ přitakává uznale Pažout,“Surikata je formát.“
„Pak jsem se do brodění pustil já,“ navazuje Blovičák.“Skočil jsem do té vody jako skalní orel a…“
„Počkej, to nikoho nezajímá,“ přerušuje jej Pažout. „Pověz to ještě jednou o tom Surikatovi.“
„Co o Surikatovi,“ nechápe Blovičák. „Surikata přece už přebrodil.“
„To je jedno,“ odsekává Pažout,“ vyprávěj to znovu.“
„První se do vody vrhl Surikata,“ opakuje nepříliš ochotně Blovičák. „Ještě nikdy v životě jsem neviděl nikoho tak rychle brodit řeku. Surikatova mocná hruď rozrážela vody jak mědí pobitý lodní kýl a za jeho zády zůstávala bělavá vodní tříšť? jako za závodním motorovým člunem. Hned za Surikatou jsem do řeky vstoupil já…“
„A co dělal Surikata v tom dole?“ skáče Blovičákovi do řeči Pažout. „O tom vypravuj.“
„Ty nechceš slyšet, jak jsme brodili já, Kikina a Smrtonoš?“ nemůže uvěřit vlastním ušim Blovičák.
„Nechci,“ odmítá tvrdě Pažout. „Vypravuj o Surikatovi.“
„No, Surikata prolezl portálem a hned za vchodem zakopl o kolejnici a upadl,“ souká ze sebe naštvaný Blovičák. „Nechtěl se zvednout, bolestivě naříkal….“
„Kecáš,“ zahřmí Pažout, „To by Surikata nikdy neudělal. To ty jsi upadl, nechtěl ses zvednout a skučel jsi strachem jako dobitý skunk. Surikata kráčel směle a neohroženě štolou do hlubin hory provázen mihotavým světlem své karbidky a jeho pevné kroky plašily tmu stejně nemilosrdně jako acetylénové světlo. Nemám pravdu?“

„Máš,“ přiznává zahanbeně Blovičák.
„No proto,“ napomíná chybujícího kolegu Pažout. „Je mi naprosto jasné, že když udatný Surikata bleskově přebrodil řeku a tys ho opatrně následoval, hned tam, kde bylo vody sotva po kolena, ses málem utopil. Je to tak?“
„Je,“ hlesne Blovičák a nach studu se mu rozévá po tváři.
„Stejně tak Kikina, o které říkáš, že má tělo z legované oceli ztratila rovnováhu a bezmocně se potácela mezi kameny, jako by byla stižená motolicí nebo dokonce tancem svatého Víta? Že to tak bylo?“ táže se otcovsky leč důrazně Pažout.
„Bylo,“ svěsí hlavu Blovičák, červený jako mrkev.
„A ta vaše nová nadějná členka, ten Smrtonoš – nebylo to náhodou tak, že sotva vstoupila do vody, ta se přes ní převalila a natekla jí do úst, uší i nozder? A že kdyby nejel náhodou okolo ledoborec z Aljašky a jeho kapitán ji poloutopenou nevytáhl na palubu – bylo by dávno po Smrtonošovi?“
Blovičák hanbou zavřel oči a neodpovídal.
„Já vím všechno,“ praví pyšně Pažout. Vědět všechno nás učí v brněnském montanistickém kurzu. Vím i tolik, že zatímco Surikata proběhl celý důl křížem krážem, Ty, Smrtonoš a Kikina jste se mačkali u vchodu a báli jste se vlézt dovnitř. Surikata musel sám podrobně prověřit všechny chodby i jejich odbočky, vyzkoušet žebříky a do každé jámy zkusmo hodit kámen. Osahal veškerou výztuž, aby se ujistil, zda není poškozena, pak vyběhl z portálu, odrazil se a jediným dlouhým plavný skokem přeskočil celou řeku až na druhou stranu. Já totiž Surikatu znám.“
Blovičák se tiše rozplakal.

Pažout, slavný montanista Montánní školení v Brně je velmi náročné a na mou věru se nehodí pro každého. Tento týden se seznamujeme s nejrůznějšími důlními měřícími přístroji. Namátkou uvedu dozimetr, interferometr, ampérmetr, voltmetr, ohmmetr, multimetr, manometr, tachometr, barometr, kulometr, ph-metr, běžný metr, skládací metr a mnoho jiných. Zkrátka přístroje, bez kterých by se správný a zodpovědný montanista neměl v dole vůbec objevit. Na závěr školení obrdží každý absolvent kompletní sadu důlních měřidel v stylovém jutovém pytli.




Komentáře uzavřeny.