
Mario – montanistický přízrak V sobotu 22.5 ve dvacet hodin začne v Solvayových lomech tradiční muzejní noc společnosti Barbora, tentokrát se slibným podtitulem: „Noc bláznů.“ Jedním z bodů programu bude mimo obvyklých atrakcí (jako jsou děsivá laboratoř Dr. Frankensteina, poutavá prohlídka v podzemí, království stlačeného vzduchu nebo strašidelná stezka odvahy s opravdovým oběšencem pro nejmenší návštěvníky) i slavné umělecké představení Popovického montanistického superklubu – Záchrana orla ze skalní stěny. O krátký rozhovor na toto téma jsme požádali Surikatu CM, který by měl osobně neš?astného orla zachránit.

„Se záchranou orlů jsme začali již někdy v roce 2007,“ vzpomíná Surikata se svým nenapodobitelným vřelým úsměvem. „Před tím jsme se samozřejmě průběžně věnovali záchraně jiných zvířat – za všechna bych zde vzpomenul známou záchranu žáby ze staré šachty, nebo mnohými nedoceněnou, ale přesto velmi náročnou a namáhavou záchranu deš?ovky, na kterou Pažout během výkopových prací nechtěně položil veliký kámen. Deš?ovce tím vyrazil dech a protože, jak jistě všichni víte, žížaly nemají plíce, byl velký problém zraněné zvíře rozdýchat. Dlužno podotknout, že Pažout tento obtížný úkol nakonec přece jen úspěšně zvládl, i když dodnes s jistotou neví, jestli deš?ovce dával umělé dýchání z úst do úst do hlavičky nebo do ocasu. V každém případě se deš?ovka vzpamatovala a radostně odplazila na nedaleký strom.“
Surikata s posledními slovy uznale pohlíží na Pažouta, který se pod takovou chválou bezradně zapýří a má co dělat, aby radostí neomdlel.
„Jak a proč je třeba zachraňovat orly, jsme na tomto webu již popisovali,“ pokračuje Surikata svým veselým, bezstarostným tónem, „a nebudu se k tomu proto vracet. řeknu jen, že nás Potkan ze společnosti Barbora předloni oslovil s tím, že bychom záchranu orla pro ty, kdo ji na vlastní oči neviděli, mohli zrealizovat již na předešlé muzejní noci. Ono je to přece jen velice atraktivní představení. Zatímco záchrana člověka je poměrně běžná záležitost, v případě záchrany divokého horského dravce jde o velmi adrenalinovou podívanou, která dokáže přilákat nepoměrně vyšší počet diváků. Přislíbili jsme proto Potkanovi svou účast a na muzejní noc se dostavili s krásným exemplářem orla mořského. Bohužel, vlivem špatné organizace na nás Potkan zapomněl a v nabitém programu pro naši exhibici tehdy nezbylo místo. Tak jsme tam asi tři hodiny stáli jak idioti s orlem ve futrálu a nakonec, když si nás nikdo nevšímal a nějaký opilec nám navíc na orla šlápl, odjeli jsme domů.“
„Tak tak,“ přitakává smutně Pažout.“To byla akce za všechny prachy.“

„Proto jsme letošní vystoupení neponechali náhodě a každý týden se Potkanovi i ostatním Barbusákům připomínali.“ vysvětluje Surikata,“Přibližně dvaceti přátelům jsme nabídli účinkování v pomocných a technických rolích, které by jim pomohly vstoupit do povědomí diváků a usnadnily tím pak případnou realizaci jejich vlastních projektů.“
„Jejich přístup byl ale pro nás hlubokým zklamáním,“ podotýká Pažout, „v drtivé většině účast na naší akci z nejrůznějších odmítli.“
„Jako třeba zrovna ty,“ napadá kolegu Surikata,“ ty, na kterého jsem v roli záchranáře nejvíc spoléhal.“
„Já přece musím na noční,“ hájí se Pažout a Surikata si znechuceně odplivuje.
„Je pravda, že ti, s kterými jsme stoprocentně počítali, se k nám nemilosrdně obrátili zády,“ vměšuje se do diskuse Blovičák. „Například Elvíra, která měla hrát orlova anděla strážného nám tři neděle před termínem oznámila, že raději pojede na nějaký trampský potlach do Brna.“
Pažout nad takovou zlovůlí zlostně dupe a nechápavě koulí očima.
„Barrandovská Kikina odmítla roli funebráka se zdůvodněním, že s kretenem, jaký je Surikata, nechce nic mít,“ vypočítává Blovičák. „Martin Major s Monikou si na sobotní večer naplánovali porod.“
„Někteří pozvaní aktéři nebyli spokojeni s úlohou, kteou jsem jim přisoudil,“ dodává zasmušile Surikata. „Kupříkladu takový Ignor. Vím, že má nemocnou nohu a těžko se pohybuje. Vymyslel jsem proto pro něj, že může hrát mrtvolu pod skálou. Nemusel by nic dělat, jen by ležel a nehýbal se. Ani by nebylo třeba, aby chodil na všechny zkoušky, myslím, že za tri, čtyři dny by to uspokojivě zvládl. A on mi na moji nabídku vůbec neodpověděl.“
„Asi se mu to zdálo herecky nevýrazné,“ uvažuje nahlas Pažout. „Málo prostoru pro jeho talent.“
„Na co je potřeba prostor k ležení pod skálou?“ namítá Surikata, „stačí, když se bude vhodně dramaticky tvářit. Každá postava v našem kuse je nezaměnitelná a důležitá, i když je to mrtvola. V našem vystoupení není malých rolí.“
„Pažout to myslel tak, že se třeba Ignor domnívá, že má na víc, než na bezvládné ležení pod skálou,“ vysvětluje Blovičák. „Že mu taková role přijde nedůstojná. Vždyť je to vlastně jen takový – jak herci říkají – štěk.“
„Jaký štěk?“ pohoršuje se Surikata, „o tu roli měla zájem Uma Thurman a já ji kvůli Ignorovi odmítl.“
„Opravdu?“ diví se upřímně Pažout. „A přijede tedy Uma, když je ta role nakonec volná?“
„Prý ne,“ odsekává Surikata.

„Jedním z problémů realizace záchrany orla na Barboře je skutečnost, že v celém lomu není pro tento účel vzhodná skalní stěna,“ mění ožehavé téma Blovičák. „Ta musí totiž splňovat dosti náročná kritéria. Za prvé před ní nesmí růst stromy, protože pak by přes ně na záchranu nebylo vidět. Za druhé pod ní musí být dostatečný prostor pro diváky. Za třetí je třeba, aby byla dostatečně vysoká, strmá a nebezpečná, aby akce nepůsobila jako nějaká slabomyslná fraška, ale jako profesionální napětím nabitá podívaná, při jejímž sledování polovina diváků omdlí hrůzou nad krkolomnými kousky, které bude Surikata při záchraně provádět.“
„Takovou stěnu ale na Barboře nenajdeme, a naše představení to poněkud deklasuje“ mumlá zasmušile Pažout.
„Jaké naše představení?“ napadá vzápětí Pažouta Surikata. „Co je na něm tvého, když budeš po celou dobu jeho trvání trčet v Plzni na noční směně?“
Pažout sklání hlavu a stydí se.
„Nakonec jsme s Potkanem vybrali takový nepříliš strmý hliněný svah, který není ani vysoký ani nebezpečný,“ vysvětluje Surikata. „Je to samozřejmě absolutní nouzovka, ale jinou volbu jsme neměli. Protože je nám jasné, že atraktivnost celé akce tím z hlediska adrenalinu poněkud utrpí,připravili jsme drobná vylepšení – například během slaňování k orlovi bych chtěl hrát na tahací harmoniku a do nosních direk si zastrčím zapálené prskavky.“
„Úžasné,“ pochvaluje Surikatovu vizi Pažout a nadšeně tleská.
Pro pořádek zde ještě uvádíme oficiální pozvánku společnosti Barbora:
Evropský den parků a Muzejní noc ve skanzenu Solvayovy lomy dne 22.5.2010
Tato každoročně konaná akce má podtitul:„českým krasem za Hagenem“. Letos proběhne v sobotu 22. května. Účastníci startují v Karlštejně u pošty mezi 9. a 13. hodinou. Trasa vyznačená ukazateli je dále povede kolem hradu do areálu společnosti Lomy Mořina s.r.o. , kde čeká zájemce návštěva podzemí – průchod štolou k Malé Americe s průvodcem a s tajemným Hagenem (baterka nutná, vstupné 50 Kč), výstava o historii těžby vápence a možnost občerstvení. Další cesta vede již po povrchu kolem lomu Malá Amerika až do našeho skanzenu. Dále pak pokračuje přes kříž na skále do Svatého Jana pod Skalou, do Ekocentra Kavyl, kde bude konec naučné stezky. Cestou budou účastníci na kontrolách plnit různé úkoly, zejména poznávání přírody českého krasu. V cíli na ně budou čekat živí netopýři, propagační materiály a diplom.
Večer po této akci začíná v našem skanzenu oblíbená Muzejní noc s podtitulem „Noc bláznů“ Konečně také něco pro pořadatele této akce 🙂 Připravili jsme pro vás celou řadu překvapení u kterých se, jak doufáme, i hodně nasmějete. Tuto noc bude vše dovoleno, fantazii se meze nekladou. Zpřístupněné budou vnitřní i venkovní expozice po celou dobu konání akce od 20:00 do 24:00. Připravujeme pro vás děsivou laboratoř Dr. Frankensteina, poutavé prohlídky v podzemí, království stlačeného vzduchu, strašidelnou stezku odvahy pro nejmenší návštěvníky a na závěr umělecké vystoupení „Záchrana orla skalního“ v podání jeho výsosti Surikaty – krále montanistů. Po celý večer vás budeme také samozřejmě vozit po naší muzejní železnici. Občerstvení zajištěno. Hlídané parkoviště pro návštěvníky této akce zajištěno na stejném místě jako pro akci Rotující setrvačníky, v době od 19:00 do 00:30 23.5.2010. V případě velmi nepříznivého počasí změna programu vyhrazena.
Srdečně Vás zveme jménem pořadatelů této akce:
Správy CHKO český kras, Montánní společnosti o. s., Popovického Montanistického Superklubu a Společnosti Barbora o.s.

Surikata, král montanistů Světová premiéra uměleckého vystoupení Záchrana orla skalního ve skanzenu Barbora přes všechna protivenství přece jen spěje ke zdárnému provedení. Protože nám většina přátel odmítla pomoci, museli jsme angažovat dosud nepříliš známé tváře, které s námi doposud neměly nic společného. Diváci se na představení proto nesetkají s neskutečně populárním Pažoutem (a nebude se tedy konat ani jeho autogramiáda), nepotřesou si rukou se slavnou Kikinou ani neobejmou kdysi nadějnou Elvíru-Smrtonoše. Tyto komplikace nás velmi mrzí a doufáme, že naši příznivce stejně vřele přijmou mladého Mauglího, sveřepého Eidama nebo scénáristu celého pořadu – proslulého el Mumia.