Je veřejným tajemstvím, že s sebou kladenská Rychlá rota po Surikatově odchodu dlouhý čas tahala na své akce slámou vycpanou figurínu navlečenou do černé kombinézy a bílé přilby, kterou spouštěla do těch nejnepřístupnějších šachet. Chtěla tím docílit zdání, že je vše při starém a prestižní Surikata setrvá stále v kladenských řadách. Mnoho náhodných pozorovatelů se tak nechalo oklamat a nejmenovaný pražský jeskyňář, který Rychlou rotu náhodou v terénu potkal, si s vycpaninou upřímně potřásl rukou a pokusil se ji políbit.
Na zhotovení montanistovy figuríny nerada vzpomíná exčlenka Rychlé roty, křehká dívenka přezdívaná Pig:“Toho panáka jsem ušila za dva dny ze starého slamníku. Když jsem jí dávala Surikatovu podobu, připadalala jsem si, jako Bůh stvořitel, ale zároveň se mne zmocňoval nepříjemný pocit, že se dopouštím nějaké ohyzdné svatokrádeže. Neměla jsem ale čas nad tím přemýšlet, protože ostatní členové roty stáli za mnou a pořád mne sekýrovali. Chtěli abych Surikatovi udělala štíhlejší nohy, větší prsa a s ničím nebyli spokojeni. Nakonec mne z Rychlé roty vyhodili a nedokončeného fantoma došil po večerech sám jejich pohlavár.“

 

Montanistického panáka však nepoužívala pouze kladenská Rychlá rota. Poměrně známa je i série příhod, kdy slavné SRNS vlastnilo několik nafukovacích figurín v montanistické výstroji, které jeho stateční členové nechávali stát či ležet před portálem právě deflorovaného díla. Budili tak dojem, že soukmenovci z SRNS jsou v plném počtu venku a do díla nikdo z nich nevnikl. Panáky SRNS obvykle rozmístilo kolem nedopité lahve s lihovinou nebo mezi ně položilo šachovnici s rozehrátou hrou, přičemž dva panáci jako by hráli a ostatní jim k tomu kibicovali.
Kolik hajných, policistů nebo jiných orgánů se takto SRNS podařilo oklamat, dnes už nikdo nespočítá.
K jedinému problému došlo v dubnu roku 2004 před vchodem do lokality Hřebeny – Petrovka, kdy trojice horlivých policistů zavolala k apatyckým panákům zdravotnickou záchrannou službu.
členy SRNS tehdy jako obvykle udal jakýsi starostlivý místní občan a policii na lokalitu snaživě sám dovedl.
„Vždyť ti chlapi leží venku a nic špatného nedělají,“ podivil se velitel hlídky, sivý podporučík, vida před portálem tři nafukovací panáky, jak strnule pozorují několik náhodně pohozených plastových hraček.
„Alespoň je zkontrolujte, pane policajt,“ žadonil zaskočený udavač, „určitě chtěli lézt dovnitř.“
Zbylí členové policejní hlídky, poněkud překvapeni tím, že si jich pneumatičtí montanisté vůbec nevšímají, přistoupili blíže a požádali je úředním hlasem o občanské průkazy.
Panáci nic. Jako partyzáni.
„Vaše občanské průkazy,“ opakoval snaživější policista a několikrát výhružně švihl pendrekem.
Nafouklí montanisté nehnuli brvou.
„Občanky mají položené támhle na tom pařezu, nechte je spát,“ upozorňoval své podřízené dobrácký velitel hlídky, ale jeho ambiciózní kolega měl vlastní rozum.
Chytil nejbližšího panáka za rameno, zacloumal jím a když ho solidně natlakovaný montanista naprosto ignoroval, udeřil ho obuškem za krk.
Panák zasyčel, jeho nafouklá strnulost pominula a figurína se za hlubokého výdechu pomalu s vyčítavým výrazem zhroutila na zem.
Policista zmateně uskočil a dál to všichni znáte.

 

Všimněme si nyní správně nainstalovaného montanistického panáka na prostřední fotografii. Autor pro něj ze své bohaté facetéky vybral tvář bývalého mluvčího PMS Maria Spiru. Je dostatečně svěřepá a komisní, aby odradila méně důsledné zvědavce od dotěrných otázek a pokusů o navázání hovoru. Panák je v plné výstroji, lucerna je ale zhasnuta, z čehož lze usoudit, že tento fantom nemá v úmyslu porušit zákon a vstoupit do otevřeného portáu, před kterým sedí. Zkušenému policistovi nebo báňskému inspektoru je hned jasné, že panákovi postačí k ukojení jeho choutek pouhé posezení před oblíbeným dolem a nebude ho obtěžovat preventivním zjišťováním totožnosti. Lsco Lahoda z CMA pobaveně vzpomíná jak před rokem tři hodiny líčil Surikatově figuríně, kterou známý montanista zapomněl před Chrustenickou šachtou, problémy se svým starým Daihatsu Rocky.
“ Ten panák vypadal opravdu úplně jako živý,“ dodává Laco Lahoda a při té vzpomínce se vesele šklebí.

 

Surikata CM,SRNS Za nepřítomnosti MartinaM došlo k exploraci staré průzkumné štoly na kopci vedle Damilu, známého svými opuštěnými vápencovými lomy a cvičnou stěnou tetínských jeskyňářů. Štola je dlouhá dvacet metrů s jednou větší komorou a měla ověřit kvalitu vápencového ložiska pro případnou těžbu. Vchod do podzemí byl zasutý kamenivem, které zůstalo na místě po nepovedeném odstřelu z padesátých let dvacátého století, kdy byla lokalita těžaři ponechána ladem.
Martine, nes to statečně, třeba příště zase objevíš něco ty sám.