Podzemní focení s ledkovkou Sky Ray King
„Se svítilnou Sky Ray vneseš do podzemí den,“ řekl mi Ivan Kletečka a tvářil se přitom tak vážně a přesvědčivě, že jsem se rozhodl jeho tezi ověřit. Tříledková Sky Ray King se na Aukru prodává od cca 1500,- do 2500,- korun – podle toho, jde-li o samotnou svítilnu nebo i její příslušenství: potřebnou sadu čtyř akumulátorů a nabíječku.
Rudolfova štola
„Rád bych se někdy podíval do Rudolfovy štoly,“ zasnil se Lišák. „Slyšel jsem o ní vyprávět neuvěřitelné historky a potěšilo by mne, kdybych se na vlastní oči mohl přesvědčit, co je na nich pravdy.“
„A cos o té Rudolfově štole vlastně slyšel?“ zajímalo Pažouta.
„Slyšel jsem o ní třeba to, že uvnitř, ve vodě, kterou je zatopena, žijí dva obrovští žraloci,“ pravil ustrašeným hlasem Lišák. „Ti žraloci neustále proplouvají od jednoho konce k druhému a jakmile do štoly vnikne někdo nepovolaný, roztrhají ho prý nemilosrdně na cucky.“
Podzemní fotografie pro nás druhořádé
Profesionálové mívají obvykle profesionální vybavení. Vedle nich je zde ovšem mnohem početnější skupina těch, kteří by také rádi pořizovali slušné fotografie, ale protože je tato činnost neživí a není pro ně stěžejní, nejsou ochotni do ní investovat neúměrné prostředky.Já sám jsem na tom podobně a možná proto přijde někomu vhod pár řádek o tom, jak jsem se tímto problémem zkusil vypořádat.
Pan Jendýsek – montanistický podvodník
„To je ale škoda, že Surikata zemřel,“ podotkl pan Jendýsek – montanistický podvodník, rýpaje zamyšleně kusem klacku do země. „Slíbil, že mi ukáže zatopenou bezednou šachtu, do které se mohu potopit a prozkoumat veškeré drahocenné poklady, které jsou v ní po léta ukryty.“
„Proč by se měly v pitomé zatopené šachtě ukrývat nějaké poklady?“ divil se Pažout. „Bude tam leda shnilá výdřeva, bláto a možná nějaké nadmuté chcíplé zvíře.“
Čertova štola s lebkami
„To nevím,“ odvětil neochotně Lišák, „událo se tam snad něco, o čem bych měl být zpraven? Navrhli nás snad účastníci za naše montánní objevy na nějaké záviděníhodné a vysoké státní vyznamenání?“
Mechanický jezevec
„Před týdnem jsem mluvil na Hůrce s hajným a ten hajný mi ukázal starou zapadlou štolu, o které jsem vůbec nevěděl,“ svěřil se Pažout Lišákovi. „Vede do ní nízká, asi třicet centimetrů vysoká plazivka, kterou obývá už několit let mimořádně veliký a nepříjemně nespolečenský jezevec.“
„Určitě to bude nějaká zcela nevýznamná krátká průzkumná chodba, do které nemá smysl lézt ani se jí podrobněji zabývat,“ mínil Lišák. „Nemáš snad v úmyslu pokoušet se proniknout dovnitř? Jednak je to protizákonné a jednak i nechutné, protože celý objekt bude značně znečištěn jezevcovými smrdutými exkrementy. Přece jen je jezevec kočkovitá šelma a katzendreck smrdí jak šílený.“
Bájná štola
„Už mne nebaví být montanistou,“ svěřil se Surikata Pažoutovi. „Pořád lezeme do nějakých špinavých a nepohodlných děr, ale nenacházíme v nich nic zajímavého. Budu raději sbírat minerály. Jsou ostatně mnohem krásnější, nežli ty hnusné fotky, co v tom podzemí pořizujeme.“
„Některé minerály moc hezké nejsou,“ odporoval Pažout, „nedávno jsem viděl destinezit a vypadal, jako když si u cesty uleví pes, trpící žloutenkou.“
Záhadná socha
Podzemní višňový sad
„Něco bych od tebe potřeboval, Pažoute,“ oslovil doktor Lang svého přítele. „Zašel za mnou Prajzler a přinesl mi zajímavou fotografii. Je na ní něco, co byste měli se Surikatou prověřit. Nechtěl bys kafe?“
Pažout přikývl, usadil se na rozviklané muzejní židli a zatímco se doktor potýkal s rychlovarnou konvicí, sebral ze stolu knížku Krajina nad pokladem a zaujatě v ní listoval.
Tomáškův lom u Srbska
„Objevil jsem na pravém břehu Berounky zapomenutou podzemní nacistickou továrnu se zajímavou historií,“ pochlubil se Surikata Pažoutovi i Kašimu a nenápadně sledoval, jaký na ně tak nečekaná zpráva udělá dojem.
„To je toho,“ pravil Pažout, “ já zrovna včera našel naprosto tajnou chodbu, která vede od Klabavy na neznámé místo.“