Upír
„V prastarý časech, v dobách, kdy se lámaly věky, zrodila Bezejmenná hora v jedné z mnoha svých podzemních dutin či puklin zlo. A to zlo, uvězněné hluboko pod horou, zatím jen tiše dřímalo, a v nekončícím spánku bez procitnutí pomalu sbíralo síly. Ale jak století přecházela nad světem, tak zlo nerušeně rostlo, bobtnalo a mohutnělo až do doby, kdy lidé otevřeli Bezejmennou horu dlouhou štolou, protože je tam hnala touha po zlatě, jež hledali hluboko v jejích útrobách. Tehdy si zlo uvědomilo samo sebe, svou moc i sílu, probudilo se ze spánku a zjevilo v celé své velikosti a zlobě mužům, co ve štole pracovali.
Ostatky svatých
„Koupil jsem včera v bazaru krásnou mosaznou kadidelnici. Prodavač, který mi ji prodával, mi takovou koupi velice chválil a pravil, že právě tato kadidelnice se vyznačuje mimořádnou funkčností a elegantním ozdobným vzhledem, umocněným navíc bohatým ornamentováním a několika velkými barevnými i zaručeně pravými drahokamy z olovnatého skla,“ pochlubil se Surikata.
„Cože?“ vyděsil se Pažout.
Úplně blbý důl
„Hnusná štola,“ zaklel Surikata, plazící se úzkou blátivou, dolů klesající chodbičkou. „Odpornej, blbej důl,“ pokračoval zarputile. „Že jsem se, já vůl, nechal zlákat rádoby přátelskými slovy k jeho návštěvě. Mohl jsem si doma v klidu skládat papírového netopýra, cpát se klobásou a místo toho tu jak imbecil ležim v bahně, které smrdí, jak kdyby v něm byli zahrabáni tři chcíplí ptakopysci.“
Kdesi vpředu probliklo bleděmodré světlo a hlas, tlumený vzdáleností, zvolal: „Tak co je? Lezeš?“
Arkózové dobývky u Mirošova
Mirošov je městečko nedaleko Hrádku u Rokycan. V obecné povědomí vstoupilo zaniklou těžbou černého uhlí a sanatoriem pro pacienty postižené tuberkulózou. A právě tento Mirošov za temné, deštivé noci hledají Surikata, Martin Majer a chrabrý Pažout. Hledají, hledají, leč zatím neúspěšně.
„Měli jsme na té minulé křižovatce odbočit doleva,“ hořekuje Martin, sedící vedle Surikaty-řidiče, „tudy do Mirošova nikdy nedojedeme.“
Močálka na Proseku a mahaut
„Slavný montanista Pažout dosáhl letos na padesátý rok svého života. O něco méně slavný montanista Laco Jahoda slaví své padesátiny tento pátek. A bezkonkurenčně nejslavnější montanista Surikata se letos stane šedesátníkem.
Jak se k takové význačné společenské události, kterou tvoří tahle tři jubilea, postavit?“ láme si hlavu doktor Kurz z rokycanského muzea.
Svatý Fulgencius z Erinu
„Chtěl bych se letos vydat na Moravu po stopách svatého Fulgencia,“ zasnil se Pažout a kradmo pohlédl na Surikatu, zda i on sdílí nadšení pro tak bohulibou výpravu.
„V životě jsem o žádném svatém Fugenciovi neslyšel,“ děl opatrně Surikata, prolistovav narychlo ve své paměti kartotéku známých světců. „Nechceš jít raději po stopách svaté Starosty? Ač to byla žena, narostl jí z boží vůle úžasný plnovous. Legenda vypráví, že když ji posléze křižovali, zjevila se opodál kříže užaslým katanům na ocasu vzpřímená zpívající užovka. Svatá Starosta je prostě mnohem zajímavější, nežli nějaký naprosto neznámý Fulgencius.“
Montanistická chaloupka
„Chtěl jsem na letošním setkání jeskyňářů v Týnčanech vystoupit s fundovanou přednáškou o slavné Surikatově montanistické chaloupce, ale pořadatelé o ni neprojevili sebemenší špetku zájmu,“ postěžoval si Pažoutovi hluboce zklamaný Surikata.
„Neměli zájem o přednášku o tvé slavné montanistické chaloupce?“ vytřeštil oči Pažout. „Co je v těch Týnčanech, proboha, za ignoranty?“
„Sám nevím,“ pronesl trpce Surikata, „na stupidní kafrání o nějakých jeskyních mají prostoru dost. Ale na seriozní vědecké pojednání spojené s názorným maňáskovým divadlem dvacet minut nenajdou.“
Muzejní noc Solvayovy lomy 2012
Jmenuji se Ježek a přednáším na Vysoké škole báňské v Ostravě. Mojí specializací je dynamika hornin a tak je celkem běžné, že se na mne různé subjekty obracejí s žádostmi o odborné posudky týkající se důlní výztuže a závalů. Koncem dubna mi došel mail od členů montanistické sekce Brdského muzejního spolku. V mailu stálo, že ta montanistická sekce pořádá v květnu v rámci muzejní noci ve skanzenu Barbora jakési blíže nespecifikované představení, v kterém hraje výraznou roli nešťastně zavalený horník a protože jejím členům velice záleží na tom, aby scéna vyzněla reálně, prosí mne, zda bych se její realizace neujal nebo ještě lépe, zda bych toho horníka nemohl jako odborník na slovo vzatý zahrát já sám.
Pažoutovy padesátiny a Štola vzdechů
„Včera mi bylo neuvěřitelných padesát let,“ svěřil se Pažout, „a proto bych konečně rád zažil nějaké pořádné dobrodružství. „
„Na muzejní noci ve Strašicích, která se koná už za týden, tě v rámci vystoupení našeho montánního divadelního sdružení nechám hrát zavaleného docenta,“ sliboval Surikata,“ to bude dobrodružné až až.“
Starý keltský důl
„Martin Lang se domnívá, že bychom měli pro strašické muzeum připravit na letošní muzejní noc výstavu fotografií ze starých brdských dolů,“ pravil Pažout, prohlížeje si zálibně polozmrzlé slunéčko sedmitečné, které mu zmateně popolézalo sem a tam po rukávu.
„Mám úžasného dřevěného houpacího koně,“ podotkl Surikata, „mohl by nám v těch starých brdských dolech posloužit jako neokoukaný a netradiční model.“