Richterův důl

Jaroslav, místní znalec V dávných dobách,kdy po cestách jezdily místo aut volské povozy a prostý lid chodil v dřevácích, měl Surikata na základní škole spolužáka Richtera. Náhodný čtenář nám může položit lehce impertinentní otázku: co hledal Surikata v základní škole a podezřívat nás, že Surikatovo vzdělání záměrně zveličujeme. Nicméně, takové podrobnosti nejsou pro tento příběh vůbec podstatné.
Ať tomu tedy věříte nebo ne, Surikata opravdu nějaký čas navštěvoval základní školu (netvrdíme samozřejmě, že by zde byl premiantem ), měl ve třídě spolužáka Richtera a tento Richter už tehdy sbíral vzácné i méně vzácné minerály, které mu Surikata zcela bezostyšně záviděl.
Štola Na Kopaninách

Holubice, z brněnské skupiny Krtkovi hoši S zaručeně pravou informací o tajemné štole v Těních – Kopaninách přišel Pažout. Zahalen do dlouhého pláště z černého sametu, skrývaje tvář pod škraboškou z tuhého šarlatového krepového papíru, usedl v Strašické hospodě do nejtmavějšího kouta a vzbudil tak nelíčený zájem tamních početných štamgastů. Pažout je znamenitý psycholog a současně mistr konverzace. Nebylo pro něj proto nikterak obtížné (zvláště poté, co si na tvář připevnil umělý sveřepý plnovous) získat důvěru strašických hospodářů.
Už zanedlouho jich s Pažoutem sedělo několik u jednoho stolu v družném hovoru.
Popelář

Surikata CM, leader PMS Popelář, zdánlivě bezúčelně manipulující s těžkou popelnicí na prvním patře středověkého dolu nijak zvlášť nepřekvapil Surikatu ani Kašiho, kteří se na ono patro udatně slanili poté, co vyčistili od napadané hlíny, kamení a poloshnilých klacků zapomenutou přístupovou šachtu. Nepřekvapil ani Pažouta, který statečně na povrchu hlídal uzel. Muž s popelnicí však naopak k smrti vyděsil Blovičáka, jenž jej považoval za neživý smrtící astrální přízrak. A jak se to událo?
Surikatovy padesátiny

Johana, ovce „Jedenáctého dubna tohoto roku oslavil král montanistů své padesáté narozeny a změnil se tak z nezodpovědného infiltrátorského idiota na důstojného velebného kmeta.
Význam tohoto jubilea pro další činnost Popovického montanistického superklubu i pro celosvětovou montanistickou veřejnosti nám v krátkém interview přiblíží Surikatův kolega Pažout CM, který se spolu se Surikatou a několika dalšími odvážlivci právě přímo v den narozenin zúčastnil průzkumu horních pater rozsáhlého důlního díla v severních čechách.“
Pažout, Máca a parní bombardér

Blovičák, mrtvý montanista „Vzhledem k mimořádně příznivému počasí pokračovaly o weekendu práce na zmáhání zasypané šachty s templářským pokladem. Představa truhlic plných zlatých dublonů, zekchinů či maravediů stimulovala k účasti i Martina „Mácu“ Majera, který skrytě doufal, že si za svůj podíl na nálezu zakoupí nové expediční vozidlo.
K dispozici bylo nakonec hodně přes sto metrů lan, dostatek blokantů i kladek k sestrojení důmyslného těžního stroje a na ohlubni se blyštěly celkem tři důlní okovy různé velikosti.
Instalace kladkostoje zabrala něco přes půl hodiny a pak už nic nechybělo k tomu, aby se Kaši spustil do jámy a usilovně začal kamením a hlínou plnit první transportní nádobu.“
Zakroucená studna

Ovce CM, PMS „Viděli jste ten velepříspěvek o štole na Klínci na Doxáckém Megavebu?“ otázal se Surikata (zvolna a důstojně kráčející severním překopem) svých dvou společníků.
„Předpokládám, že je stejně slabomyslný jako všechny ostatní, které tam náhodný návštěvník může nalézt a že jsem tedy o nic nepřišel, tím spíše, že jsem ty Doxáky na Klínci sám vidělna vlastní oči, “ odvětil suše Pažout.
„Tys spatřill opravdové Doxáky na jedné z jejich neskutečně dobrodružných výprav?“ záviděl bezostyšně Ignor.“Hleděl jsi do jejich ošlehaných a sveřepých tváří a měl jsi to neuvěřitelné štěstí, žes obdivoval ony veleprofesionály přímo v jejich nepopsatené akci?“
Nový rok

Démon příbramský „Zvolíme si pro náš klub heraldické zvíře,“ prohlásil pyšně Šotouš. „Kikirína vyšije jeho podobu na náš klubový prapor a Havran je nakreslí do naši kroniky.“
„Heraldické zvíře? K čemu nám bude?“ pochyboval o smyslu Šotoušova návrhu Havran. „Do díry místo nás nevleze a ještě ho budeme muset krmit.“
„Heraldické zvíře je symbol, není skutečné a proto nežere,“ poučil Havrana Šotouš. „Přesto dodá našim srdcím odvahu a získá nám u našich nepřátel úctu a vážnost.“
„Pořídíme si jako heraldické zvíře surikatu,“ nadchla se pro Šotoušovu myšlenku Kikirína. „Je tak roztomilá a zároveň důstojná. Dáme ji do malé klícky a já se o ní budu starat.“
Templářský poklad

Kaši CM, legendární montanista „Dnes bych se rád zmínil o jednom nešvaru v ústrojové kázni, který bychom měli společně odsoudit a odhlasovat proti němu nekompromisní a nemilosrdné tažení,“ zahájil krátkým proslovem doxáckou schůzi Šotouš.
„Hurá, budeme hlasovat,“ těšila se Kikirína.
„Nemilosrdné a nekompromisní řešení,“ opakoval po Šotoušovi okouzleně Havran nová slova a vštěpoval si je hluboko do paměti, odkud je vytáhne jako kouzelník králíka z klobouku, jakmile nadejde vhodná doba pro jejich použití.
Šachta s nacistickým pokladem

Surikata CM K velkolepé včerejší akci, příznačně nazvané „kopání šachty smrti s ukrytým nacistickým pokladem“ nás inspiroval Lečo Jahoda svým sebechvalným příspěvkem na letošním setkání speleologů na Tetíně.
Vyprávěl tam vcelku poutavě o tom, kterak před lety objevil u Brniště starou zasypanou šachtu, jejíž ústí bylo zakryto těžkými kamennými deskami z místního hřbitova. Když Lečo k šachtě přišel, měřila její přístupná hloubka něco kolem dvaceti metrů, zbytek byl zasypán pískem. Těch dvacet metrů vykopala nějaká neznámá parta, po které se později slehla zem.
Zachráněný orel a ovčí inspektor

Johanka, akční montanistka „V obvyklé záplavě bezvýznamných a nudných zpráv, které nám urputně vnucují oficiální média, zcela zanikla informace o záchraně omdlelého orla skalního ze strmé stěny ve vápencovém lomu poblíž Tetína. Ač byl o celé události natočen velmi hodnotný krátký dokument, dramaturgové televizních stanic, jimž byl vcelku nezištně nabídnut, ho odmítly zařadit do vysílání a místo něj krmili diváky svými obvyklými stereotypními zoufalostmi.
Vyčerpaného a zmateného ptáka ze stěny vlastnoručně snesl Surikata CM a první pomoc hrdému dravci odborně poskytl MartinM.“