Kobylka a Kulomet
KIkina, doxácká odpadlice „Copak je se Šotoušem,“ vyzvídal na Kikiríně Havran, „na naše skvělé schůze nechodí, nehlasuje s námi, ani nevymýšlí plány těch nejodvážnějších výprav, jakých se může smrtelník zúčastnit. Odhaduji, že jsem ho neviděl bezmála tři neděle a ty se celou tu dobu tváříš, jako kdyby ti vyrvali srdce z břicha.“
„Šotouš měl úraz,“ zaštkala zlomeně Kikirína .“Měl úraz a leží v kladenské nemocnici.“
„Nějaký skutečně ošklivý úraz?“ divil se Havran. „Není to jako posledně, když si zlomil nehet, hystericky křičel, že umírá a pak jsme ho museli odvézt na chirurgii, kde prosil, aby mu primář jeho pitomý nehet přišil zpět?“
Stará šachta
Honza, veterán PMS „četli jste Rokycanské noviny,“ pištěl vzrušeně Havran,“Je tam vyfocený Surikata ve staré šachtě.“
„A co tam dělá? Zvrací strachy?“ šklebil se posupně Šotouš.
„Ne, nezvrací nebo to na fotce alespoň není poznat,“ vysvětloval ochotně Havran, „naopak do té šachty s odhodlaným výrazem na osmahlé, neholené tváři zalézá.“
„Surikata a do šachty?“ divila se Kikirína, „jsi si jist, že ho z ní nevynášejí na nosítkách?“
„Ne, na snímku určitě sestupuje dolu,“ odpověděl Havran „mimo to je pod fotkou nápsáno – První odvážlivec mizí v hlubinách!“
Čáp
Holubice „Surikata říkal, že se Kikina umí proměnit v čápa,“ líčil svým kolegům Šotoušovi a Kikiríně Havran.
„A co má být?“ nechápal Havranovo nadšení Šotouš.
„No, přece že se promění v toho čápa, ne?“ opakoval poněkud zaraženě Havran.
„V opravdového čápa? V toho s těmi strašnými drápy a zahnutými tesáky?“ vyzvídala Kikirína.
„V takového, bohužel ne,“ zarazil se Havran, „čáp je přece důstojný bělostný pták na vysokých nohách, který ustavičně klape dlouhým červeným zobákem.“
„Zobákem?“ divila se Kikirína.
Bimboš
Máca, skoro člen PMS „Už jsme dlouho nepodnikli žádnou akci pro naše malé členy z klubu Bimbo,“ vzpomněl si Šotouš, „nezdá se Ti, Kikiríno, že ty roztomilé, nadějné Bimboše trochu zanedbáváš?“
Kikirína obrátila skelné oči v sloup a přemožena svoji pravidelnou ranní dávkou lihoviny se beze slova zhroutila pod stůl.
„Správně, “ přitakal Havran, „podnikneme weekendovou bimbošskou výpravu do tajemných a nezbádaných končin. Ovane nás chladný dech podzemí a naše srdce budou pět píseň odvahy a chrabrosti. Och, jak já se těším.“
Mácův pláč
Monika, podzemní stážistka „Byl u mne Máca,“ pravil významně Havran, “ byl u mne a hořce a usedavě plakal.“
„To je jen dobře,“ prohlásil spokojeně Šotouš, „Máca je náš nepřítel, stejně jako Kikina, Pažout, MartinM, Blovičák a Surikata.“
„Správně, “ připojila se Kikirína, „kdyby si takový neřád klekl přede mnou, mohl by plakat, jak nejlépe dokáže a stejně bych ho, za to, že se paktuje se Surikatou, tak leda nakopla.“
„Před tebou by si Máca tak akorát klekal,“ posmíval se Šotouš, „když už tak známý montanista před někým poklekne, tak snad jen přede mnou.“
Smrtonosná stoka brněnská
Pavlík, nová krev PMS „Nezaložil si náhodou Popovický montanistický superklub svůj vlastní klub Bimbo,“ zeptal se podrážděně Šotouš Havrana a Kikiríny, „viděl jsem na jejich fotkách nějaké ustrašené dětské xichty.
„Nemýlíš se?“ zapochyboval Havran, „aby to nebylo jako v případě fiaska báňského úřadu. Ten loni obvinil Surikatu, že tahá do podzemí kojence, za kterého považoval vyšetřující inspektor odvážného Kašiho, jež byl tehdy v Kristových letech.
„To, co jsem já viděl, rozhodně Kaši nebyl,“ odsekl Šotouš, „alespoň tomu chyběl obligátní zrzavý plnovous.“
Doxácká jezerní panna
Martin, podzemnický lektor „Tak už máme svou vlastní doxáckou jezerní pannu,“ pochlubil se Šotouš svým věrným přátelům, Havranovi a Kikiríně, „odteďka se Superklub s tou svojí příšerou může jít tak leda vycpat.“
„S tou, co měla prsy jako dva koloušky, sbíhající z hory Gallád a zuby jak dvě stáda bělostných ovcí, brodící se v dlouhých zástupech přes řeku Jordán?“ tázal se vzrušeně Havran.
„Jo, přesně s tou,“ odsekl Šotouš. „Až uvidíš naší jezerní pannu, už po té s ovcema a kolouškama ani nevzdechneš.“
Žabí duch a jezerní panna
„Co je to za kravinu?“ zhrozil se Šotouš, „proč by v nějakém blbém dole měla sídlit jakákoliv panna a ještě k tomu jezerní? Kdo ti takovou pitomost namluvil?“
„Nikdo,“ bránil se Havran, „sám jsem ji viděl na vlastní oči.“
Žabí duch (první část)
Cimbál Šotouš s Kikirínou seděli na rozvrzaných židlích u chatrného stolu a zaujatě listovali v staré, rozdrbané Mateřídoušce. Havran klečel na zemi a s nevšedním zájmem pozoroval jak po podlaze pomaličku leze tlustý, nemotorný šváb.
„Přečti, Kikiríno, ještě jednou tu pohádku o malém chlapečkovi, který objevil jeskyňku plnou krásných třpytivých krystalů“, žadonil úpěnlivě Šotouš.
„Už jsem ji dnes četla pětkrát,“ bránila se chabě Kikirína.
Šotoušovo světlo
Jindřich, blovická sekce „Surikatovi se přece jen podařilo přestěhovat jeho hnusný web na jiný server,“ promluvil zdrcený Havran zlomeným hlasem ke svým přátelům Šotoušovi a Kikiríně.
„To víme také,“ odsekl nenávistně Šotouš, pohlédnuv láskyplně na Kikirínu, která souhlasně kývala hlavou tak vehementně, že se jí málem přelomil krk.
„A to jsme se tolik snažili, aby se mu to nepovedlo,“ pokračoval plačtivě Havran. Angorák ze spřátelené brněnské skupiny kvůli tomu celý týden vibroval diamantovou vodu jako šílený. Málem ji přitom rozložil na atomy a nakonec celá jeho snaha neměla žádný pozitivní efekt.“