Mene tekel
Lenka – Prase, slavná montanistka „Mene tekel ufarsín – sečteno zváženo rozděleno,“ oddeklamoval slavnostně Havran. „Zvážen byl Surikata ve své firmě, jeho skutky shledány lehkýmí a pakuje se pryč.“
„A co je nám do Surikatových pracovních fluktuací,“ ozval se otráveně Šotouš, pojídající obzvlášť odporně vyhlížející bagetu se salámem.
„Hodně,“ odvětil pyšně Harvan, „bude muset zrušit ten svůj idiotský superklubácký web.“
„Nekecej,“ vydechl užaslý Šotouš.
Kočičí důl
Jindřich, blovičtí hasiči „Co to je?“ zeptala se zděšeně Kikirína, prohlížejíc si na neuvěřitelně špinavém monitoru webové stránky Popovického montanistického superklubu.
„Ko-či-čí důl..“ přeslabikoval nadpis článku namáhavě Šotouš. „To je jasné,“ zvolal, „určitě jde o nějaký debilní Surikatův traktát o profláklém kočičím dole.“
„To bych bez tebe nepoznala,“ odsekla Kikirína, „Je od tebe sice hezké, že ses loni místo dárku k mým narozeninám naučil trochu číst, mne teď ale daleko víc zajímá, co to ten Kočičí důl vlastně je.“
Ztracený Strousbergův důl
Pedro, doxácký renegát „Jak na barbusáckém Setkání rotujících setrvačníků tak na Mácově Semináři o podzemí v Hostimi vzbudily zasloužený a nelíčený obdiv slušivé montanistické uniformy PMS. Někteří jedinci se spokojili s uznalým ohmatáváním kvalitního sukna, jiní žadonili, aby si stejnokroje mohli vyzkoušet a pak, okouzleni jejich elegancí, je odmítali svléknout a vrátit.
Dokonce ani natolik zásadový ortodoxní Doxák, jakým je litoměřický čakouš, neodolal a poprosil nás o zapůjčení kabátce a čapky aby se v nich mohl nechat na památku vyfotit.“
Menhir, uniformy a Orfeus
Pažout, montanistický generál „Doxák, Doxák, Doxák, je frajer největší, Doxák, Doxák, Doxák, je dolů pán“, prozpěvoval si skřehotavým hlasem s blaženým výrazem na tváři Šotouš.
„Doxačka, Doxačka, Doxačka, chytrá je jak sekačka…“ přidala se zcela falešně a mimo rytmus nepříjemným vřeštivým tóñem Kikirína, „Doxačka, Doxačka, Doxačka, to jsem prosím já.“
„To je ale stupidní píseň,“ zhodnotil nemilosrdně amuzikální projev doxácké dvojice Havran.
„Ty mlč,“ vyštěkl podrážděně Šotouš, tys odešel z našeho klubu a nemáš nejmenší právo někoho kritizovat.
Na Barbusu pekli husu
Labudjan, host PMS „Na Barbusu pekli husu, otvírala při tom pusu,“ odrecitoval Šotouš a počal se smát jako idiot.
Kikirína vzrušeně zatleskala a Havran pohoršeně obrátil oči v sloup.
„Když tu husu upekli,..“ pokračovala solidárně Kikirína a zarazila se, protože nevěděla jak dál.
„Surikatu nakopli…“, napovídal snaživě Šotouš, napůl udušený smíchy. „Bože, to je legrace, to jsem vám vymyslel zábavu, co?,“ hýkal nadšeně, „to je ještě lepší, než jít na pískoviště.“
Jak vznikl film Béééééé
Bojovná ovce, nepodařený doxácký mutant Stojaté vody podzemnického světa rozvířila v březnu nečekaná událost – patnáctiminutový nízkorozpočtový film ze starého železnorudného dolu s poměrně nezvyklým názvem: Bééééé.
Nesestříhaná verze rozporuplného snímku byla veřejnosti poprvé neoficiálně představena během jeskyňářského plesu na Tetíně. Pro drtivou většinu diváků se Béééééé rázem stalo kultovním filmem undergroundového prostředí, pro zanedbatelnou menšinu, která nepochopila jeho hluboký příběh, pak cílem nejapných poznámek a slaboduchých kritik.
Jeden protiletadlový kryt
Pažout, slavný montanista „Náš průzkum dočasně otevřeného protileteckého krytu u zamrzlé řeky poněkud pozdržela neplánovaná záchrana opilé Doxácké Kikiríny z nezajištěné šachtice v nedalekém lese. Nešlo jen o to, Kikirínu (pokud možno nepoškozenou) vytáhnout na světlo, daleko problematičtější se nakonec ukázalo přesvědčit ji, aby se přestala za přiblblého hihňání bezvládně válet ve sněhu a místo toho se raději vydala hledat své podivné přátele a kolegy.“
Z Kikiríniny záchrany jsme pořídili výstižnou ilustrační fotografii, kterou uvádíme ve fotogalerii, příslušné k tomuto článku.“
Mikulášská besídka PMS
Jan Tarantík, doxácký renegát Obvyklá neutěšená scéna. Nevelká místnot, čerstvě vybílená, uprostřed stůl, na stole několik prázdných lahví a loužičky z rozlitého rumu. U stolu na židlích doxácký pohlavár Šotouš, proti němu posmutnělý Havran, na zemi bezvládná Kikirína.
„Neměla by tolik chlastat,“ podotkl starostlivě směrem k Šotoušovi Havran, „nedělá jí to dobře.“
„Také si myslím,“ pohlédl Šotouš láskyplně pod stůl, „nestřídmí konzumenti lihových nápojů zažívají nepěkné chvíle. Zrovna nedávno jsem o tom četl poučný článek.“
„Ty umíš číst?“ podivil se Havran.
Vánoční štola
Pažout ,známý montanista Jak dopadla první členská schůze doxáckého klubu v roce 2006? Jaké závěry přinesla? Co říkal Havran? Kolik toho vypila Kikirína? Kolik členů se po obligátním přípitku pozvracelo? To jsou otázky, které nedají spát nejširšímu okruhu podzemních zoufalců.
Podle oficiálního prohlášení tiskového mluvčího se „V dalším období politika klubu nijak nezmění“.
„Hlavní je nenávidět Popovický montanistický superklub, všechny jeho odporné členy a další doxácké renegáty,“ uvedl na schůzi za bouřlivého potlesku poněkud přepadlý Šotouš.
Doxáci a vesmírná Aštarova flotila
Cimbál, čestný host PMS „Už jsem vám vyprávěl, jak Doxáci s Angorákama za pomoci Aštarovy flotily hledají z kosmických plavidel, v nichž křižují nad zemí zemi, utajené podzemní prostory?“ zeptal se Surikata svých kolegů, při odstraňování klád, kryjících prastarou šachtu.
„Rozhodně ne,“ odvětil zadýchaně funící Pažout v červeném overalu. „Aštarovou flotilou rozumíš těch pověstných deset milionů vesmírných lodí, které jsou plné mimozemských tupců, dožívajících se deseti tisíc let a toužících evakuovat pozemšťany do své vlastní planetární soustavy?“