Důl psík po třech letech
Jan Tarantík „O minulém weekendu několik odvážných montanistů zopakovalo návštěvu opuštěného dolu Psík, jejíž stará verze je věrně popsaná na starém webu Popovického montanistického Superklubu pod číslem 61. Této bezesporu heroické akce se k naší lítosti tentokrát neúčastnil patologický konspirator Pedro, (který již dávno zmizel v neúprosném propadlišti montanistických dějin a o jeho osobě nění do té doby nižádných zpráv),skvělý tým PMS naopak posílili známí odvážlivci zvučných jmen jako je MartinM, Honza Tarantík, Monika, Cimbál či v neposlední řadě sám proslulý Máca.“
Záchranná akce ve štole smrti
Pig, miss podzemí 2005 „V rámci weekendové akce v lokalitě U devíti křížů proběhl mnohými podzemními diletanty podceňovaný a opovrhovaný nácvik krizové situace – záchrana zmateného montanisty z nepřístupné štoly. Akce byla připravena tak, aby ji její účastníci považovali za skutečnou nehodu a vyvinuli pro záchranu postiženého kolegy (na rozdíl od formální snahy, jakou vidáme při běžných cvičeních) veškeré úsilí, kterého jsou v podobné situaci schopni. Zachraňovali Pažout s MartineM a jak to probíhalo, se dočtete v dnešní podzemní aktualitě.“
Podzemní továrna Kainit
Mike, ZO 1-06 čSS V úterní podvečer mohlo nejedno bdělé oko spatřit dva tmavé lidské stíny, důstojně kráčející podél Berounky do lomu V kozle, obecně zvaném Alcazar. Země duněla pod jejich smělými kroky, vysoké stromy před nimi uctivě skláněly prořídlé koruny. Divocí ptáci jim na pozdrav máváli křídly, z vody se vynořila statná vydra a nábožně sepjala pracky.I panáčkující zajíc u cesty vzrušeně sklopil uši a odhalil dva pevné zuby v radostném úsměvu. Kdo byly ony záhadné postavy, které vzbudily na své cestě za dobrodružstvím takový rozruch? Uhodneš to, člověče, který čteš tyto řádky?
Doxácký totém
Barbara, francouzská montanistka „Už doho přemýšlím nad tím proč je náš skvělý speleologický klub všem k smíchu,“ svěřil se Havran Kikiríně a Šotoušovi se svojí věčnou bolestí.
Kikirína se bez zájmu o problém zhluboka napila z opatlané lahve, ale Šotouše Havranův dotaz zaujal.
„Je to kvůli tomu pitomému totému,“ zamumlal.
„Totému?,“ nechápal Havran, „nikdy jsme přece žádný totém neměli.“
„Ale měli,“ odsekl Šotouš, „jenže to jsi nás ještě neznal, tak o tom nemůžeš vědět.“
Surikata v jeskyni
Holubice ze sesterské moravská skupiny „Slyšeli jste už, jak šel Surikata do jeskyně?“ ptal se svých kolegů potměšile Havran.
„Surikata do jeskyně?“ podivil se Šotouš, „měl jsem pocit, že ten magor do jeskyní nechodí.“
„Tentokrát šel,“ hlásil Havran. „Nebo spíše nešel, či skoro šel, ale lepší bude, když vám to budu vyprávět od začátku.“
Kikirína se marně pokusila pochopit, o čem je řeč, pak hlasitě krkla a zvolna se sesula pod stůl.
„Má dost,“ podotkl znalecky Šotouš, „zavolám ještě Jeřába a pak nám to vypovíš.“
Miss podzemí 2005
Blackrat, legendární montanista „Surikata se svojí hnusnou bandou vyhrabal obrovský opuštěný důl a následně v něm všichni volili Miss podzemí 2005,“ žaloval Šotoušovi rozhořčeným hlasem Havran.
„Koho mohou ti pitomci za tu Miss zvolit?“ reagoval se zájmem Šotouš, „myslím, že leda tak Pažouta. To my, kdybychom volili Miss, určitě by vyhrála líbezná Kikirína.“
Havran znechuceně pohlédl do kouta, kde na zemi chrápala Šotoušem zmíněná opilá kolegyně.“Zvolili Kikinu-Pig, kterou jsi od nás vyloučil pod záminkou, že snědla klubový gumový člun,“ pravil ponurým hlasem.
Kočvarův důl v Doxech u Kladna
Pig, miss podzemí 2005 „Dokumentační práce tak zvaných ‚méněcenných skupin zabývajících se podzemím‘, je nekvalitní, povrchní a pro vážné účely naprosto nepoužitelná. Snad právě proto nebyl na stránkách SKK v naivním článku (pojednávajícím o podzemních i povrchových pískovcových lomech v okolí vesnice Doksy) vůbec zmíněn nejvýznamnější podzemní útvar této oblasti – Kočvarův podzemní lom, v kterém se v devatenáctém století těžily měkké pískovce peruckých vrstev. Přinášíme zde z něj několik skromných fotografií a krátce se zmíníme i o dobrodružné výpravě do zděné štoly vybudované v sedmdesátých letech dvacátého století, za účelem svedení toku městského potoka pod zem.“
Výprava, kam nikdo nechtěl
Jana, spřátelená skupina Krtkovi hoši „Surikatovi se ten jeho montanistický Superklub nějak rozpadá,“ hlásil radostně Havran. Nikdo s ním nechce nic mít. Na poslední výpravu do uhelného dolu se nakonec dostavil jenom Pažout. Blovičáci se zbaběle nechali zapřít, Lenka-Pig simulovala pokročilé stádium ptačí chřipky a Miki jel raději na výpravu se skauty.“
„Sakra, tos mne potěšil,“ pochválil Havrana Šotouš,“ještě lepší by ale bylo, kdyby Surikata chcípnul.“
Na mol ožralá Kikirína ležící nehybně v koutě na hadru vzrušeně zapištěla.
Setkání 2005
Krtek ,člen spřátelené skupiny „Před chystaným Setkáním jeskyňářů na Tetíně se Popovický montanistický Superklub zaměřil jednak na likvidaci výcvikové základny Pomocné podzemní stráže v opuštěné dopravní štole vápencového lomu, jednak na návštěvu podzemí kláštera ve Svaté Dobrotivé a nedaleké zajímavé chodby nejasného významu
Zároveň zde uveřejňujeme první fotografii z nově objevené jeskyně Blešárna. Vybrali jsme (na žádost četných obdivovatelek) tu nejhezčí, jak jinak, než se slavným Pažoutem.“
Světlu vstříc
Surikata, Světlu vstříc „Surikata založil novou podzemnickou skupinu,“ žaloval rozčíleně Havran, „říkají si Světlu vstříc.“
Šotouš se k němu rychle otočil a Havran se polekaně schoulil, obávaje se, že ho pohlavár za tuto neblahou zprávu přinejmenším zpolíčkuje. Kolega jej však místo ran nečekaně přátelsky objal a klidným, vyrovnaným hlasem pronesl: „Mně je úplně jedno, co dělá nějaký Surikata. Vždycky, když o něm něco zaslechnu, odříkám si v duchu jednu jednoduchou básničku a ta mne dokonale uklidní. Chceš se ji také naučit?“