Montanistický balon
Pažout, montanistický odpadlík „Vypátral jsem,“ prohlásil pyšně Surikata, „že ten ohavný spolek, který s požehnáním MŽP zlikvidoval krásný pískovcový podzemní lom Motyčín u Kladna, má v plánu rozšířit svou kazisvětskou činnost na Plzeňsko, konkrétně do okolí Třemošné. Možná by nebylo od věci tam zajet a objekty, které po zásahu veselé likvidační firmy nenávratně zmizí ze světa, prolézt a nafotit.“
„Motyčín, Motyčín,“ přemýšlel jsem nahlas, „něco mi to říká, ale nevybavuju si nic určitého. Můžeš mi to nějak přiblížit?“
Čápopták
Paní Surikatová, choť slavného montanisty V nevelké sklepní místnosti starého činžovního domu strnule seděli na třech židlích kol kulatého stolu tři zakuklení muži. Jejich oblečení tvořily dlouhé černé kutny, zasmušilé a sveřepé tváře jim kryly škrabošky ze stejné látky. čtvrtá židle zela prázdnotou, trojice zakuklenců zřejmě kohosi očekávala.
V prostřed stolu ležel na krajkovém ubruse veliký dekorativní krápník, kolem něho mihotavě skomíraly plaménky čtyř svíček. Na porculánové misce kouřila trocha kadidla nad žhnoucím dřevěným uhlím.
Propad u Klenčí
Francouzská montanistka Barbara „Já už s vámi asi do těch dolů jezdit nebudu,“ prohlásil otráveným hlasem Pažout, zatímco se v Rokycanech namáhavě soukal do Kašiho terénního vozidla. „Koupil jsem si detektor kovů a myslím, že s ním bude daleko větší zábava, než s vámi a vašimi nepříliš úspěšnými montánními akcemi.“
„A máš ten detektor s sebou?“ zajímal se Surikata, pomáhaje Pažoutovi vtáhnout do auta objemný pytel s jídlem.
„Samozřejmě,“ odtušil Pažout. „Zatím co vy se budete krčit v nějaké pitomé štole, projdu s ním křížem krážem haldu a najdu spoustu historických artefaktů plus několik cenných mincí.“
Muzejní noc na Barbusu
Mario – montanistický přízrak V sobotu 22.5 ve dvacet hodin začne v Solvayových lomech tradiční muzejní noc společnosti Barbora, tentokrát se slibným podtitulem: „Noc bláznů.“ Jedním z bodů programu bude mimo obvyklých atrakcí (jako jsou děsivá laboratoř Dr. Frankensteina, poutavá prohlídka v podzemí, království stlačeného vzduchu nebo strašidelná stezka odvahy s opravdovým oběšencem pro nejmenší návštěvníky) i slavné umělecké představení Popovického montanistického superklubu – Záchrana orla ze skalní stěny. O krátký rozhovor na toto téma jsme požádali Surikatu CM, který by měl osobně neš?astného orla zachránit.
Kočičí vrch
Kikina, slavná montanistka „Tak kam pojedeme o weekendu,“ zajímal se Pažout, „nebyl jsem v pořádném podzemí, ani nepamatuju.“
„Doporučoval bych něco nenáročného a blízkého,“ vnucoval se Surikata. „Můžeme navštívit kupříkladu důl Laura nebo bývalý provoz Veronika u Kařízku.“
„Z Laury i z Veroniky nezbylo nic jiného, než zasypané díry v lese,“ odmítal kolegův návrh Pažout,“to už můžeme rovnou zůstat doma a číst si Kutnohorské havíře.“
Hroch a svatý Wolfgang
Pažout, slavný montanista Pažout vypravuje: Tři dny před Štědrým dnem jsem potkal v Plzni Petra Vlacha, známého pod přezdívkou Blovičák. Motal se po chodníku jako opilý a oči mu zářily nadšením, až se za ním kolemjdoucí chodci otáčeli.
„Volal mi odvážný Kaši a navrhl, abychom se s ním třiadvacátého prosince vypravili do jílovcového dolu svatý Volfgang, “ svěřil se mi Petr. „Důl je to starý, poměrně zachovalý a hlavně rozsáhlý. Pažoute, já se tam tak těším,“ dodal a několikrát radostně poskočil.
„Jílovcový důl bude nějaká pitomost,“ namítl jsem. „Určitě je vyražen v hlíně a když do něj vlezem, jako na potvoru se zavalí a my na sebe budeme za závalem bezmocně čumět jako těhotné lasice.“
Strašická štola
Shadow, externista PMS „Co když zajdeme o weekendu do strašické štoly?“ navrhl Blovičákovi Pažout. „Proběhneme se tam a zpátky, shodíme nějaký menší zával a prozkoumáme to zdánlivě bezedné hloubení na konci hlavního překopu.“
„Není to pro nás příliš akční?“ strachoval se Blovičák. „Mohu mimoděk udělat nějaký neopatrný pohyb a do toho hloubení se nedopatřením zřítít. Může se stát, že Tě nechtěně uchopím za ruku a strhnu tě dolu s sebou.“
Díra s čertem
Koman „Poblíž vsi Železná, v místě zvaném Zádušní rokle, objevil jsem nedávno strašlivou jámu vedoucí pod hrozivým sklonem kamsi do podzemí,“ pravil rozvážným hlasem Surikata. „Netvrdím, že jde o nějaké významné důlní veledílo – ostatně o dolování v této lokalitě neexistuje žádná dokumentace – přesto bychom z čiré nudy mohli tenhle neznámý objekt prozkoumat.
„Jak taková strašlivá jáma do podzemí vypadá?“ zajímal se Koman. „Je svislá či šikmá a hlubší, nežli dva metry?“
Pažouta taková vize zaskočila. Zasmušil se a přemýšlel. Představa, kterak je vtažen nezodpovědným Blovičákem do hloubení, v němž se řítí se kamsi dolu do nezměřitelných hlubin, jim hluboce otřásla a chvíli trvalo, než znovu nalezl ztracenou duševní rovnováhu.
Andělská šachta
Pažout, slavný montanista „Surikata včera tvrdil, že už brzy umře a že bychom si měli najít nového krále montanistů,“ pronesl Blovičák směrem k Pažoutovi, se kterým zarputile stoupal na nevysoký kopec s poetickým názvem Chlum. „říkal dokonce, že už s námi reději nebude nikam chodit, aby nezesnul na výpravě a my pak neměli problém s vysvětlováním, jak k tomu došlo.“
„Montanistce Rumové pralince minulý týden umřel potkan, to je hodně podobná situace,“ mínil Pažout.“Nebohý hlodavec prý prodělal neúspěšnou operaci nádoru a hned potom skonal.“
Štola nad řekou smrti
Smrtonoš, elévka PMS „Tak co, kde jste byli a co jste zažili,“ ptá se dychtivě Pažout Blovičáka v naději, že se dozví něco bližšího o posledních výpravách Popovického montanistického superklubu, jehož sláva hvězd se dotýká.
Pažout totiž celý měsíc srpen tráví v Brně na speciálním montanistickém školení a ku svému žalu se těch nesmírně dobrodružných akcí své mateřské organizace nemůže sám osobně zúčastnit.